Je těžké lidi někam posunout, když v místě bydliště není dost práce

Eva Gáborová vede dětský soubor Cikne Rumungre. Před příchodem do Tanvaldu dlouhá léta pracovala na městské části Praha 7, kde se podílela mimo jiné i na soutěži Miss Roma.

Paní Gáborová, vy jste dlouhá léta žila v Praze. Čím jste se živila poté, co jste se přestěhovala do Tanvaldu?

„Už dvacet let se zabývám sociální prací. Devět let jsem pracovala jako terénní sociální pracovnice na Praze 7 a teď pracuji jako terénní pracovnice v Romodromu.“

Romodrom tedy funguje nejenom v Praze, ale i v Tanvaldu. Jakým směrem je vaše pomoc v rámci komunitního programu směřována?

„Jako terénní pracovníci pomáhám lidem v sociálních službách, poskytuji poradenství. A v rámci organizace Roma Tanvald dělám komunitní práci.“

Kolikrát do týdne komunitní centrum funguje?

„Od pondělí do pátku, někdy i soboty a neděle.“

Sociální práci se věnujete už 20 let, co se během nich změnilo? Kam se práce posunula? Řeší se stále stejné problémy, například s bydlením či prací?

„Myslím si, že úroveň romského žití se zlepšila, akorát záleží na tom, kde člověk žije. V Praze práce je, ale v Tanvaldu není. O to je to těžší tady ty lidi někam posunout, aby nebyli jenom na dávkách.“

Během dvaceti let vznikla mapa vyloučených lokalit. Šlo o správné rozhodnutí ji vyrobit? Nebyla to jen cílená kampaň k rozdělení společnosti?

„Myslím si, že ano. Co to vlastně je, vyloučená lokalita? Lidem, které zaškatulkujeme, se to třeba vůbec nelíbí. Oni se necítí být sociálně vyloučeni.“

Již několik generací lidí si zvyklo na to, že s rodinami žijí na ubytovnách. Ale takové bydlení není pro všechny.

„Určitě. Podle mého toho některé ubytovny využívají, jde o opravdu velký byznys. Existují ubytovny, ve kterých lidé mohou žít trochu na úrovni, ale tam, kde lidé platí třeba 17 tisíc nájem, se žije dost hrozně.“

V Praze se dá sehnat práce, ale s bydlením je to těžší. Jak je to v Tanvaldu?

„V Tanvaldu práce vůbec není, musí se dojíždět do Liberce nebo do Jablonce.“

Vy se věnujete tanečnímu souboru, se kterým jezdíte po celé republice, ale i do světa. Máte čas sama na sebe?

„Popravdě teď moc ne. A začínám cítit, že se to dotýká i rodiny, což není úplně dobře.“