Tma, mlha i záhadné světlo. Podivné okolnosti největší české železniční nehody
Při cestě vlakem na frekventované trati mezi Pardubicemi a Hradcem Králové mohou cestující z okénka vlaku u Stéblové zahlédnout malý pomník. Připomíná tragédii, jakou česká železnice do té doby nezažila – a jakou zřejmě už nikdy nezažije. V roce 1960 se poblíž zastávky Stéblová čelně srazily dva osobní vlaky. Následky byly fatální.
14. listopadu roku 1960 se krátce po 17. hodině měly ve stanici křižovat dva vlaky – jeden od Pardubic a druhý z opačného směru od Liberce. Vše nasvědčovalo tomu, že se bezpečně minou, jenže vlak s parní lokomotivou vpředu se nečekaně rozjel a v plné rychlosti se srazil s protijedoucím osobním vlakem.
Silný náraz rozmetal několik vagonů a na místě okamžitě vypukl požár. Uniklá nafta se vznítila, a řada cestujících tak ve vozech uhořela. Celkem na místě zemřelo 118 lidí a více než stovka dalších utrpěla zranění.
Zelené světlo v mlze
Příčinou srážky byla především lidská chyba, ale také souhra nešťastných okolností. Nehoda se stala za tmy a v husté mlze, která výrazně omezovala viditelnost. Klíčovou roli mělo údajně sehrát zelené světlo, které podle výpovědi strojvedoucího signalizovalo volnou jízdu.
Podle jedné verze mohlo jít o odraz světla v mlze. Objevily se ale i názory, že zmínka o zeleném světle byla pouze způsobem, jak se vyhnout plné zodpovědnosti za tragédii. Okolnosti tak dodnes zůstávají nejasné.
Živá vzpomínka řady místních
O tragédii přinesl tehdejší tisk jen kusé informace. Komunistický režim bedlivě kontroloval, co se dostane na veřejnost, zvlášť pokud šlo o negativní zprávy. V paměti místních obyvatel ale událost zůstává živá dodnes.
Dagmar Trojanové ze Stéblové bylo v roce 1960 čtrnáct let. Vzpomíná, že přímo z obce zřejmě nikdo nezahynul. Místní, kteří cestovali z Pardubic do Stéblové, prý totiž obvykle nastupovali až do posledního vagónu, který se při nárazu odpojil.
Od tragické srážky v 60. letech se železnice v rovinatém Polabí výrazně proměnila. Mezi Rosicemi nad Labem a Stéblovou přibyla druhá kolej a na celé trati zase moderní zabezpečovací systém ETCS, který sleduje pohyb vlaků a snižuje riziko chyb. Správa železnic také opravila některé stanice a vybudovala novou zastávku Stéblová-obec. Ta leží zhruba o kilometr blíž vesnici nežli původní zastávka Stéblová.
Ikonický motorák Hurvínek
Kromě památníku železniční tragédie nabízí cesta vlakem mezi Pardubicemi a Hradcem Králové ještě jednu zajímavost – pohled na historický motorák v Rosicích nad Labem. V tamním železničním muzeu se podařilo zachovat plně funkční vozy řady M131, které si vysloužily přezdívku Hurvínek.
Přezdívka vznikla pravděpodobně kvůli dřevěnému interiéru nebo i výrazným čelním světlům, která připomínají oči známé loutky. Oldřich Čížek z rosického muzea ale připomíná, že ve východních Čechách se těmto motorákům říkávalo spíš „kufr“ nebo „tatrovka“ a to podle výrobce, kterým byla Tatra Kopřivnice.
Tratě křižovalo 500 Hurvínků
První Hurvínek vyjel v roce 1948, poslední sjel z výrobní linky o osm let později. Celkem jich vzniklo 549 a byly prakticky ve všech depech v zemi. V 70. letech je postupně začaly nahrazovat novější motoráky řady 810.
Díky nadšení železničních spolků – včetně toho rosického – se ale několik Hurvínků podařilo zachránit. Některé z nich dnes znovu vozí cestující při historických jízdách. Z Pardubic vyrážejí několikrát do roka, a to zásluhou Pardubického spolku historie železniční dopravy, který nostalgické jízdy pravidelně pořádá.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
