Jídla z hub se ohřívat můžou. Mléko na otravu vůbec nepomáhá, říká mykoložka

Říká se, že Petr a Pavel chodí s nůší a kořínky a houby suší. Co je pravdy na tomhle tvrzení a jaké další mýty o houbách jsou v Česku zažité, o tom budu mluvit s mykoložkou Terezou Tejklovou.

Tereza Tejklová pochází z Hradce Králové. Vystudovala muzeologii na Masarykově univerzitě v Brně. Už během studií absolvovala praxi v Muzeu východních Čech v Hradci Králové.

Dnes tam pracuje jako dokumentaristka přírodovědeckého oddělení. Je členkou Výboru české mykologické společnosti a České vědecké společnosti pro mykologii. Připravuje popularizační přednášky a pracuje taky v mykologických poradnách v Hradci Králové a v Pardubicích.

Předpokládám, že mykolog dostává otázku „jestli rostou“ stejně často jako meteorolog odpovídá na otázku, „jak bude“?
Je to skutečně tak, je to nejčastější otázka, se kterou se na mě lidi obracejí, protože to houbaření je u nás v Čechách hluboce zakořeněné. A oni by samozřejmě rádi věděli, kdy konečně budou moct vyrazit do lesa na svoje oblíbená místa.

Říká se, že co Čech to houbař. Existují nějaké konkrétní statistiky? Kolik z nás chodí pravidelně do lesa na houby?
Statistiky jistě existují. Jednou jsem dokonce narazila na diplomovou práci na toto téma. Já bych řekla, že tak možná 7 z 10 lidí do lesa chodí pravidelně.

Když se řekne houbař, představím si člověka spíše staršího, proti mně ale sedí mladá dáma. Co vás k mykologii přivedlo?
Už jako malá jsem chodila s rodiči do lesa na houby a můj otec znal tehdy víc druhů než běžný houbař. My jsme sbírali i třeba muchomůrky, růžovky, holubinky. My děti jsme dávali do košíků své úlovky a doma jsme potom rozeznávaly, o jaké houby jde. Už tehdy mě to bavilo. Dnes už vím, že některé houby je velmi těžké určit přesně.

Někteří rybáři nejedí ryby. Jak je to u mykologů?
Abych pravdu řekla, houby nevyhledávám. Občas hodím pár hub do polévky nebo pod maso, ale takovou tu klasickou smaženici nevařím.

O houbách koluje spousta mýtů. Které jsou aspoň trochu pravdivé a které ne? Co houby a alkohol? Traduje se, že na houby se alkohol nesmí.
Existuje několik druhů hub, které by se skutečně neměly konzumovat společně s alkoholem. Může tam totiž při požití dojít k tzv. antabusovému efektu, což je vlastně lék používaný v protialkoholních léčebnách a při konzumaci houby a alkoholu dojde k tomu, že člověk začne nekontrolovaně zvracet. Ta otrava trvá od několika hodin až třeba do dvou dnů a rozhodně to není nic příjemného. Nejtypičtějším druhem je například hnojník inkoustový. Dalším důvodem, proč se nedoporučuje konzumace hub s alkoholem je to, že houby jsou velmi těžké a u člověka, který se houbami otrávil a navíc do toho ještě požil alkohol a udělalo se mu špatně, nemusí být v první chvíli jasné, jestli je mu špatně po houbách nebo alkoholu.

Taky se říká, že jídla z hub by se neměla ohřívat.
To je ničím neopodstatněné tvrzení. Ohřívat je můžete, stejně tak jako třeba maso. Jde hlavně o to, aby to jídlo bylo po dobu, co ho nekonzumujete uloženo v ledničce. Ideální ale je jídlo z hub sníst co nejrychleji.

O houbách se také někdy říká, že v sobě hromadí radioaktivní látky. Je to pravda?
Houby mají velice zajímavou schopnost absorbovat různé látky ze svého prostředí. Například muchomůrka šiškovitá umí velice dobře kumulovat stříbro. Hřib modračka zase dokáže velice dobře kumulovat arzén. A ví se, že některé druhy podzemních hub, zejména jelenky údajně právě kumulují různé radioaktivní prvky.

Že zvířata poznají jedlé houby od jedovatých, to je asi také pověra?
Bohužel i dnes se stává, že někteří houbaři tvrdí, že když je houba okousaná, nemůže být jedovatá. Zvířata mají ale jinak udělanou trávící soustavu. Může se stát, že jedovaté houby jsou červivé, okousané od slimáků. Dokonce někdo měl fotku, jak liška ochutnává muchomůrku červenou a nijak jí to neublížilo.

Dřív se říkalo, že pokud sníme jedovatou houbu, měli bychom vypít co nejvíce mléka. Je to pravda?
Mléko nám vůbec nepomůže. Jediné co můžeme doma udělat je sníst celý balíček živočišného uhlí, ale s každým podezřením na otravu bychom měli rozhodně vyrazit do nemocnice.

Čím se nejčastěji lidé otráví?
U nás v Česku největší množství otrav způsobuje pečárka zápašná nebo také žampion zápašný. Ty otravy nejsou fatální. Jedná se zejména o nějaké zvracení, průjem, dokonce jsou lidi, kteří tuto houbu mohou konzumovat bez následků. Na druhou stranu není dobré to zkoušet a všichni víme, že taková střevní chřipka není nic příjemného. Je to houba velice hojná. Často roste i ve městech, v parcích, v zahradách. A proto právě láká ke sběru. Poznáme ji od ostatních jedlých žampionů podle toho, že páchne po karbolu nebo dezinfekci, někdo uvádí i trochu asfaltový zápach. A když ji vezmeme do ruky a poškrábeme na nožičce, tak ona velice rychle intenzivně chromově žloutne. A to je znak, který ji odliší od dalších pečárek.

Za jak dlouho se projeví otrava, pokud sníme nějakou nejedlou houbu?
U jedovatých hub záleží na konkrétním druhu a typu otravy, která nastává. Jsou druhy, kdy se vám může udělat špatně už při konzumaci. Ale pak jsou taky druhy, jako například muchomůrka zelená, což je naše nejjedovatější houba, kde mohou první příznaky nastat až s odstupem třeba 48 hodin. A to je právě jeden z velkých problémů u té muchomůrky, že když se dostaneme do nemocnice, tak už je potrava z jedovaté houby vstřebaná ze žaludku do střev, a v tom případě výplachy nepomáhají a přichází na řadu třeba dialýza.

Každý houbař má své místo, kam chodí. Dá se obecně říct, na kterých místech houby rostou víc?
Vždy jsou doporučovaná vlhčí místa, údolí a břehy potůčků. Suché lesy jsou nevhodné. Hřib hnědý najdeme například nejčastěji ve vyšších borovinách. Hřib smrkový zase ve smrkových i listnatých lesích.

Jaké prospěšné látky v houbách najdeme?
Obsahují hodně minerálů, vody a proto se jedná o poměrně dobré dietní jídlo. A pak jsou samozřejmě druhy, kterým je přisuzována nějaká prospěšnost, nějaké léčivé účinky. Jsou to například houby z čínské medicíny.

Kam by měl mykolog vyrazit aby mohl říct: Ano, navštívil jsem houbařský ráj ve východních Čechách?
Pokud myslíme mykologický ráj, tak ve Východních Čechách je několik lokalit. Například Maštale na Chrudimsku, kde v současné době známe 700 druhů hub. Nebo to jsou lokality v Orlických horách, například Národní přírodní rezervace Trčkov. To jsou pro mykology ráje. Ale takový ten hřibový ráj je třeba v okolí Borohrádku nebo Vysokého Chvojna.

Rostou houby nejvíc při úplňku? Jak dlouho trvá, než houba vyroste? Mohou se vařením stát z nejedlých hub jedlé? Nejen to se dozvíte v záznamu pořadu.

autor: ZAR
Spustit audio