Judaismus a život mimo planetu Zemi

Existence mimozemských civilizací pro judaismus dozajista nepředstavuje zásadní otázku, ale to neznamená, že by se jí židovští učenci nezabývali. Oporou jim přitom vždy byly určující texty židovské náboženské tradice.

Často zmiňována je zejména 6. kapitola biblické První knihy Mojžíšovy. „Boží synové viděli,“ praví se zde, „jak jsou lidské dcery krásné, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo. (…) V oněch dnech, a také později, se na zemi vyskytovali nefilim. Boží synové totiž přicházeli k lidským dcerám a ty jim je rodily.“

Zmíněné „Boží syny“ judaismus spojuje hlavně s anděly. Jejich pozemští potomci, hebrejsky „nefilim“, se sice v překladech zpravidla označují jako „obři“, ale slovo samo svým základem evokuje výraz „padlí“ – míní se andělé. Především v židovské modlitbě pak můžeme najít další odkazy na andělské bytosti, o nichž člověk ví a ke kterým se vztahuje, tentokrát jako k inspiraci a ochráncům. Spojovat však anděly – užijeme-li současný slovník s mimozemšťany – dle židovské tradice nelze. Což ovšem neznamená, že by judaismus zpochybňoval existenci jiných, člověku neznámých světů.

Tak ve 145. žalmu se můžeme dočíst, že „Boží království je královstvím všech světů“. O mimozemských světech se široce zmiňuje židovská mystika, i když v tomto případě se jimi míní spíše světy duchovní než fyzické. Na druhé straně chasidský mistr rabi Šmelke z Mikulova psal v 18. století o Bohu podřízených světech vyšších i nižších a v souvislosti s nimi hovořil o „všech druzích stvoření“. Možno dodat, že již před ním v 15. století katalánský filozof a rabín Chasdaj Kreskas výslovně připustil existenci života mimo Zemi.

Pro judaismus je nicméně určující přesvědčení o životu na Zemi, jemuž se v universu nerovná žádný jiný. Podle Talmudu byl totiž smyslem stvoření člověk. Tomu se jako jedinému živému organismu ve vesmíru dostalo svobodné vůle, a to ho zavazuje k mravní odpovědnosti za vlastní činy. Vodítkem mu přitom má být Boží učení.

Těm, kdo v našem, takto vymezeném duálním světě žijí bez úhony, přezdívá judaismus cadikim neboli spravedliví. O nich pak jedno ze základních děl židovské mystiky Zohar praví, že „je Bůh obdaří křídly, aby mohli letět celým vesmírem“.

Židovská náboženská tradice zdůrazňuje jedinečnost pozemského života. Nehledě na to se však možná někomu při představě Zoharem zmíněného člověka putujícího vesmírem vybaví i něco zcela světského: obraz kosmických lodí s posádkou na jejich palubě.