Kamarád se mě na večírku zeptal, jestli nechci pracovat v novinách

Naše pozvání tentokrát přijala novinářka, která procestovala Evropu i kus světa, Michaela Bučková. Pochází ze Svitav. Odtud ale po gymnáziu odešla na studia do Olomouce a pak do Prahy, kde absolvovala fakultu sociálních věd. Už při studiu ale pracovala jako novinářka.

Už při studiu na svitavském gymnáziu jsi věděla, že budeš novinářkou?
Nevěděla. Ono se to tak nějak seběhlo, ale vždycky mě bavilo psaní a vždycky jsem mívala jedničku ze slohu.

Splnilo se ti to, co jsi od této práce čekala?
Mám spíš pocit, že jsem měla v životě vždycky velké štěstí. To, že jsem tehdy nastoupila do Týdne a rovnou na plný pracovní úvazek, se přihodilo někde na večírku, když se kamarád zeptal, jestli by o to někdo neměl zájem. Pak se to všechno rozběhlo a já jsem zjistila, že mě ta práce hodně baví a naplňuje.

V novinách jsi pracovala většinou v zahraničních redakcích. Proč? Lákalo tě právě cestování a poznávání světa?
Lákalo a bavilo, i když se někdy podivuje, s jakou minimální zkušeností jsem se do své první zahraniční redakce dostala. Rok jsem žila v USA v Kalifornii. Ta pro mě vždycky zůstane takovým americkým státem číslo jedna, kam se chci určitě vrátit a chci tam vzít i svoje děti. Přijela jsem tam jako dvacetiletá studentka a najednou jsem viděla ty pětiproudé dálnice a obrovský prostor a hlavně krásnou přírodu. Co se týče těch pracovních výletů, tak určitě Izrael. To byla obrovská zkušenost.

S Ondrou Bankem v Alta Badii

Dobře znáš i Jižní Tyrolsko. To je místo nejen úžasných pohledů, ale také vynikajícího jídla. Když se řekne jihotyrolská kuchyně, tak si představím špekové, ale i různým způsobem ochucené knedlíky. Čím vším se dají dochutit tak, abychom tu pestrost zažili v plné parádě?
Číslo jedna je špek. Nebo přidávají nejrůznější sýry. Jedla jsem například knedlíky s medvědím česnekem, s červenou řepou, meruňkové knedlíky. Těch variací je strašně moc a záleží to vždy na sezóně a na tom, jaké bylinky zrovna rostou. Jsou jiné než české knedlíky a jsou úžasné.

Podávají se zelným salátem a přelité máslem. A co je to za koření, které ochutí ten salát? Co do toho přidávají, aby to mělo speciální chuť?
Vybavuji si kmín, je tam určitě sůl a nejsem si jistá, jestli tam nepřidávají i anýz. Je to maličko nakyselo, takže dávají trochu octu.

Tradiční je tedy špek. Ten si domů z dovolené vozí skoro všichni. Vyrábí se jak na malých farmách, tak i ve velkých továrnách. Jak náročná je jeho výroba?
Jen bych vysvětlila, co to ten jihotyrolský špek je. On je to jiný špek, než známe u nás v Česku. Je to spíše taková napůl uzená a napůl větrem sušená šunka. Je to docela náročné. Výroba tohoto špeku trvá několik týdnů. Aby dostal certifikát kvality, tak se musí přesně dodržovat určité postupy. Každá rodina, která ho dělá, má svoje tajné bylinky a svoje kouzlo, kterým dodává specifickou chuť.

Michaela Bučková se synem na Pradědu

Další specialitou jsou Schlutzkrapfen. Popiš nám, co to je?
To jsou taštičky plněné často ricottou se špenátem, ale stejně jako knedlíky se dělají v různých variacích, s nastrouhaným parmazánem a hojně zalité máslem. Tam se všechno zalívá máslem.

A co pití? Typická je grappa?
Grappa taky, ale je to především vinařský region. Je to sice horská oblast, ale velmi teplá. Vinice se táhnou do nadmořské výšky 1000 metrů nad mořem, což je velmi unikátní a dává to hroznům specifickou chuť. Mezi vinaři je Jižní Tyrolsko velmi oblíbené.

Kdybys měla ve zkratce pozvat obyvatele Jižního Tyrolska do východních Čech. Kam bys ho zavedla?
Vzala bych ho do Litomyšle, protože ji mám moc ráda, bydlí tam moje nejlepší kamarádka, takže tam docela často jezdím. Líbí se mi atmosféra Litomyšle, líbí se mi tamní kulturní tradice, velmi ráda si jdu jen tak sednout do Klášterních zahrad. Potom druhé místo, kam bych ho vzala, tak jsou Krkonoše.

Michaela Bučkovás Reinholdem Messnerem
autor: ZAR
Spustit audio