Klíč k úspěchu? Nepracovat na tom, co nechci dělat, říká Petr Ludwig

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Petr Ludwig

Moje rouška chrání tebe, tvoje rouška chrání mě. Tahle myšlenka oběhla na jaře celý svět, a to díky iniciativě, kterou založil Petr Ludwig. Jeho přínos v boji proti koronaviru tehdy ocenila i americká George Mason University.

Petr Ludwig se narodil v Pardubicích, po gymnáziu vystudoval informační technologie na Vysokém učení technickém v Brně a právnickou fakultu Masarykovy univerzity. Založil firmu, která pomáhá jiným firmám a podnikatelům lépe organizovat čas. V roce 2013 vydal knihu Konec prokrastinace, dnes bestseller přeložený do dvanácti jazyků.

Jakou otázku byste si položil, kdybyste byl sám hostem své talkshow?

„To je skvělá otázka. Já se rád hostů ptám na nějaké jejich osobní hodnoty a na to, v čem vidí smysl života. Ale to se ptám na konci, když už máme historii rozhovoru.“

Váš tatínek byl profesorem organické chemie, rektorem pardubické univerzity. Maminka byla učitelkou. Bylo tam předurčení, že i vy se budete věnovat chemii?

„Bylo, já už jsem byl dokonce přijatý do Prahy na chemii a nakonec mi někdo řekl, ať si zkusím udělat někde přijímačky a já jel do Brna. A jelikož měli dřív zápis, tak jsem pak už byl líný jet do Prahy a zůstal jsem v Brně. Náhoda mě zavála do Brna a jsem za to rád.“

K VUT se přidala i práva, byl to naprostý soulad, že jste studoval obě školy souběžně?

„Na práva jsem šel asi s dvouročním zpožděním a tam je zajímavá věc, že já práva nedodělal. Ve čtvrťáku, když jsem měl psát diplomovou práci, tak v tu chvíli mě oslovilo vydavatelství, ať napíšu knihu. A já si řekl, že když už něco budu psát, tak raději něco, co si někdo někdy přečte, a dal jsem přednost napsání knihy před diplomovou prací a děkance jsem místo diplomové práce donesl knížku jako dárek a už jsem si práva nikdy nedodělal. Mám čtyři roky práv, ale když ta knížka vyšla, tak to spustilo velkou vlnu a já už se tam nikdy nevrátil.“

Alena Zárybnická a Petr Ludwig

Jak jste dospěl k myšlence napsat knihu?

„Já celý život chtěl napsat knihu. To pro mě byl velký životní cíl. Ale asi bych si nikdy netroufnul ji napsat tak brzy, kdyby mě neoslovilo vydavatelství. Takže mě si vyhlédnul přímo majitel vydavatelství a zavolal mi, jestli pro ně nechci napsat knihu. Já řekl ano, a když už jsem to slíbil, tak jsem to napsal, to jsem nemohl vyprokrastinovat napsání knihy o prokrastinaci.“

Dívám se na obrázek s komfortní zónou, vy jste ho naznačil tak, že uvnitř kruhu, kterému se říká komfortní zóna, jsou znaménka plus a v okolí jsou znaménka mínus. Mám komfortní zónu chápat jak z hlediska psychického i fyzického? Má ještě třetí rozměr, který jsem vynechala?

„Přesně jste popsala, co v té knize je. Máme fyzickou komfortní zónu, to je ráno vyhřátá postel, ale pak máme takzvanou sociální. To, že jsme součástí nějakého davu, že nevybočujeme. Často je ta sociální komfortní zóna ještě daleko silnější. Někde říct svůj názor, když ostatní mlčí, nebo jako první zastavit u nehody, když ostatní projíždí kolem, a za mě docela důležitá věc je, naučit se být odlišný. Být odlišný ale neznamená být špatný, naopak je to určitá ctnost. Já mám rád lidi, kteří jsou autentičtí, sví a jsou mi daleko sympatičtější, než takový ti generičtí lidé, kteří nemají zásadní odlišnost.“

Na začátku jsem citovala myšlenku, která na jaře oběhla doslova celý svět. Moje rouška chrání tebe, tvoje rouška chrání mě. Když se vrátíte do okamžiku, kdy jste se podílel na tvorbě videa, které oběhlo celý svět, co bylo zásadní rozhodnutí, řešit to tímto způsobem? Myšlenka je jasná a jednoduchá, takže ji všichni pochopili.

„Celý příběh začal v New Yorku, já jsem v té době tam žil a objevila se zpráva, že Donald Trump zvažuje, že zruší všechny lety z Evropy. A já se začal rozhodovat, jestli chci zažít konec světa v Americe nebo v Česku a rozhodl se, že radši v Praze, takže jsem si na druhý den koupil letenky, a když jsem letěl, tak už bylo jasné, že se ten vir šíří a zjistil jsem, že jsem na palubě jediný, kdo měl na obličeji nějakou ochranu. Nasdílel jsem to na instagram a zeptal se lidí, jestli jsem blázen já nebo ostatní a devadesát procent lidí mi řeklo, že je dobře, že tu ochranu mám. Tak jsem si říkal, že je nějaký rozpor v tom, že lidé mají pocit, že je dobré nosit roušky, ale nikdo je nenosí. Když jsem přiletěl do Prahy, tak jsem si udělal takovou rešerši všech vědeckých studií o rouškách a přes devadesát procent studií bylo jasných, že to dokáže pomáhat. Takže jsme se spojili s vědci z ČVUT a s panem Ždímalem z Akademie věd a vytvořili jsme české video Roušky všem a potom video zacílené na celý svět Mask 4 all a to se během pár dní dostalo do hlavních zpráv BBC, CNN a vidělo ho přes sto milionů lidí a dosah kampaně byl 1,2 miliardy. V životě jsem na ničem tak velkém nepracoval a dneska přes 70 států v nějaké podobě roušky zavedlo a dokonce ten slogan použil Donald Trump v Oválné pracovně při denním brífinku. V Česku se nám podařilo poměrně dobře a rychle koronavirus zastavit. Reálně ještě celosvětově nemáme vyhráno a ještě bude docela dobré mít roušky schované. Může přijít druhá vlna a mohou se nám hodit. Je to lepší, než zavírat ekonomiku, protože když je karanténa, tak tím trpí ekonomika, kdežto rouška nikoho úplně nezabije.“

Zaregistroval jste, že by v jiných světových jazycích existovalo slovo rouškovník?

„To jsem nezaregistroval, ale v New York Times nebo ve Washington Post měli fotku českého rouškovníku a když se člověk podívá, tak Česká republika v poslední době nebyla tak moc zmiňovaná v zahraničních médiích jako v kontextu roušek. Takže objevit se opakovaně v hlavních zprávách CNN nebo BBC, to se nám naposledy stalo maximálně s Naganem.“

Na závěr nesmí chybět štafeta otázek. Minule tu se mnou byla Dagmar Hermannová. „Já bych se chtěla zeptat s ohledem na kampaň Mask 4 all, jestli pan Ludwig plánuje nějakou kampaň, když už se roušky nosit nemusí, jestli neplánuje třeba kampaň proti strachu.“

„To jsem strašně rád, že tahle otázka padla, protože my se přesně tady o to snažíme. Zrovna nedávno jsme dělali velkou konferenci Osobní růst, aneb jak se připravit na budoucnost. A hlavním mottem konference bylo právě to, že je potřeba překonávat strach. Měli jsme jako hosta Tomáše Šebka, lékaře bez hranic, který byl na šesti misích a ten tam mluvil o strachu. A myslím si, že na jednu stranu je dobré se na budoucnost připravit zodpovědně, takže je možné, že přijde nějaká druhá vlna koronaviru. Ale mít strach nás nezachrání. Takže se připravovat spíš rozumně a myslím, že na jedné straně je důležitá zodpovědnost a na druhé si myslím, že žijeme ve fakt krásné době a i s celým koronavirem zažíváme aktuálně nejdelší období míru v celé historii. A v českých zemích nikdo nikdy nezažil tak dlouhé období míru, jako zažíváme my. Když si vezmeme kvalitu českého zdravotnictví v porovnání s Amerikou, kde si lidé všechno musí platit, nebo mají často problém si zavolat záchranku, protože na to nemají peníze, tak myslím, že v Česku se máme strašně moc dobře a bohužel si to často neuvědomujeme.“

Spustit audio

Odebírat podcast

Související