Labutí píseň Swordfishtrombones
Ohlédnutí za albem Aftertaste, které je zřejmě posledním albem brněnských „kavárníků“
Dobrý večer.
Brno je zlatá loď,
za děvčaty z Brna choď,
hm, jsou hezké,
hm, a mladá….
Brno je zlatá loď – jak zpíval Ivan Mládek - nejen ohledně sličných děvčat ale i přes muziku. Zdejší hudební scéna je už dlouhé roky velmi výživná: matadoři Vladimír Václavek, Květy, Ty syčáci, Budoár staré dámy, Čankišou, ale i řada mladých uskupení jako Mucha, Fiordmoss, Boy… Minulý týden jsme si připomněli nakažlivý funk romského Gulo čaru, dnes vzpomeneme na Swordfishtrombones.
Ti existují od roku 1994 a záhy po svém vzniku se staly miláčky všech brněnských kavárenských povalečů. I mimo hranice moravské metropole na sebe výrazně upozornili debutem Amorous Fruit z roku 1998, který zaujalo poctivým lo-fi zvukem, barovou atmosférou a naléhavým zpěvem Miloše Rejska. Druhou desku Hunting Season pak produkoval Colin Stuart z Colorfactory. Od třetí řadové desky Blood & Milk kapela spolupracuje s producentem Dušanem Neuwerthem, který produkoval také poslední album Aftertaste.
To vyšlo před dvěma lety a zdá se, že bylo pro tyto milovníky Toma Waitse, od kterého si vzali svůj název, labutí písní. Už během natáčení se kapela málem rozpadla, dusné klima způsobilo i to, že se formace ve studiu v kompletní sestavě v podstatě nesešla. Personální uragán odnesl i basáka Martina Ponížila a přinesl náhradu v podobě Michala Moskovského. Kapelu dusil i nedostatek financí, vykradená zkušebna a další patálie. Přes to všechno vznikla v režii Dušana Neuwertha skvělá deska, která je tou nejlepší tečkou za bohatou kariérou této pozoruhodné brněnské kapely.
302. Neon tedy věnujeme Sworfdishrombones a nabídneme vám otevřený rozhovor s kytaristou Karlem Krtičkou, který jsme tehdy u příležitosti vydání alba Aftertaste natočili.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Procházet se vesmírem a dotýkat se hvězd je možné i ve svěrací kazajce…
Jan Pokorný, ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu a moderátor
Tulák po hvězdách
Vězeň Darrell Standing, původně profesor agronomie, byl za vraždu svého kolegy odsouzen na doživotí. Pět let pak strávil ve tmě v samovazbě, dost často i ve svěrací kazajce.
