Larischově vile v Pardubicích se odjakživa říkalo Zámeček. Za války jí prošly oběti z osady Ležáky

Rodinné sídlo si hrabě Jiří Larisch-Mönich nechal postavit v roce 1885 v borovém lese na okraji Pardubiček. Měla být společenským centrem evropské šlechty v době parforsních honů, které v okolí Pardubic probíhaly každý podzim.

Hrabě Larisch žil v Pardubičkách se svými dětmi a ženou Marií, neteří císařovny Alžběty. Pro ni bylo ovšem pardubické sídlo příliš nudné, a tak trávila většinu roku ve Vídni, kde nevynechala žádný ples ani operu. Její společenské styky se jí ale staly osudnými. Císařovnou Alžbětou byla po Mayerlingské aféře, ve které zahynul následník trůnu Rudolf se svou milenkou, označena za kuplířku a byl jí zakázán přístup ke dvoru.

Od Larischů koupila Zámeček v roce 1897 rodina Henckelů von Donnersmarck. Ti tu žili až do roku 1928. Za jejich působení se Zámeček stal skutečným zámkem, s přepychovými interiéry a nádherným parkem, o který se zasloužil zahradník a pozdější správce vily Jan Plecitý. Krásnou Larischovu vilu v roce 1928 prodali Ludmile Erhartové, dceři kolínského velkoobchodníka s textilem.

Byl hrabě Fugger německý špion?

Ludmila Bidlová (za svobodna Erhartová) ale na Zámečku nikdy nebydlela a v roce 1930 ho pronajala hraběti Leopoldu Fuggerovi von Babenhausen. Hrabě byl za první světové války úspěšným pilotem, byl všestranně sportovně nadaný, hrál tenis a jezdil na koni. Udržoval přátelské styky s důstojníky československé armády a bližší styky s pardubickými slečnami. V říjnu 1935 ale ze Zámečku náhle zmizel a objevil se v řadách wehrmachtu. Dodnes se spekuluje o tom, zda byl německým špionem. O dva roky později koupila Zámeček obec Pardubice a umístila do něj jezdecké jednotky Školy důstojníků v záloze.

Za druhé světové války byl v Zámečku prapor Schutzpolizei, což bylo pro Larischovu vilu nejtemnější období. 24. června 1942 byli do jejího sklepení umístěni obyvatelé osady Ležáky. Děti oddělili od matek a poslali je do pražského útulku gestapa (ze 13 dětí přežily prokazatelně jen dvě dívky). Všechny obyvatele, kteří byli ve sklepení vily, ještě toho večera popravili v písníku na konci zámeckého parku. Dohromady bylo na tomto místě v době heydrichiády popraveno 194 českých vlastenců.

Po válce byla Larischova vila v rukou československé armády a od roku 1956 národního podniku Tesla. Ten zde měl kanceláře pro administrativu. V roce 1989 přešel Zámeček spolu s výrobním podnikem pod tchajwanskou firmu FOXCONN. Ta chtěla vilu prodat bez ohledu na její historickou hodnotu.

Na záchranu Zámečku proto vznikla společnost stejného názvu a ta v roce 2014 oslovila Československou obec legionářskou, aby se pokusila od Foxconnu budovu koupit. Tehdejší vedení Foxconnu podpořilo záměr vybudovat v Larischově vile muzeum heydrichiády a prodalo Zámeček za symbolickou jednu korunu. Rekonstrukce vily by měla být hotová do tří let. Už dnes je budova pravidelně zpřístupňována ve dnech piet, kdy si lidé připomínají památku ležáckých obětí. Je to také jediné místo, které připomíná tragický osud 11 zavražděných ležáckých dětí.