Lenka Šafářová, botanička, která se umí ohánět kotvou

Mnozí si herbář představí, jako velkou čarodějnickou knihu, realita je ale méně poetická: „Je to spousta papírových krabic s velkým množstvím složek a v každé z nich je několik desítek listů formátu A3 a na každém z nich je rostlina. Usušená, vylisovaná, vypreparovaná a přilepená. A k tomu náleží etiketa, které se říká scheda. Na té musí být tři povinné údaje. Kdo, kdy a kde to sbíral. Paradoxně tam nemusí být to určení,“ vysvětluje Lenka Šafářová.

Pardubický herbář, který je specializovaný na území východních Čech, není volně přístupný. Je uložen v depozitáři v kontrolovaných podmínkách, kde se hlídá teplota a vlhkost. Po domluvě s kurátorem je ale možné herbář čítající přes 130 tisíc položek od vyšších rostlin po houby, lišejníky a mechy navštívit.

Najdete v něm i vzácnější položky: „V minulosti naše květena byla bohatší, takže je tam velké množství položek orchidejí, které v současné době díky intenzivnímu hospodaření hodně ubývají,“ vysvětluje Lenka Šafářová, v čem tkví vzácnost některých položek.

Každá z položek má svým způsobem velkou hodnotu. Když je totiž poškozena, nahradit se nedá: „To je nenahraditelné. To je originální sběr z daného místa, daným člověkem, v daném čase.“ V takovém případě se uschová scheda a rostlina je vyřazena z databáze. Zůstává jen informace, že v minulosti ve sbírkách byla uložena.

To ale pardubickému herbáři oproti minulosti nehrozí: „V minulosti náš herbář postihla i hmyzí kalamita, takže tam došlo i k sežrání nějakých položek. To v současné době už nehrozí. Všechny položky, i ty z roku 1850, jsou ve velmi dobrém stavu a mají šanci, že vydrží ještě několik desítek let,“ říká Lenka Šafářová, která musí jednou za deset let celou sbírku čítající 130 tisíc položek zkontrolovat: „Každou tu položku musím fyzicky vzít do ruky, zkontrolovat její číslo a její stav.“

V České republice je několik desítek herbářů, ten pardubický si mezi nimi nestojí vůbec špatně. Je v první desítce největších herbářů u nás.

Lenka Šafářová musí sbírku také doplňovat o nové položky. Ne vždy je to ale romantické sbírání rostlin na rozkvetlé louce. Zvlášť v případě makrofyt – vodních rostlin. Jejich sběr je občas dobrodružný: „Když je teplo, tak se můžete příjemně vykoupat. Když není, tak je potřeba sáhnout k nějakému sofistikovanějšímu způsobu. Botanikové používají takovou malou kotvičku, kterou si přivážou na provaz a s ní pak můžete hodit a ulovit rostlinu daleko v rybníce,“ popisuje Lenka Šafářová sběr rostlin, které jsou často důkazem dobré kvality vody.