Marie Tomsová: Hlasatelky patří minulosti. Comebacku se ale nebráním

Že už hlasatelé a hlasatelky nejsou vidět, Marii Tomsovou nemrzí. „Myslím si, že je to opravdu přežilá profese, která patří minulosti, dané době. Navíc vysílá tolik televizních kanálů, že by tu hlasatelku divák málokdy stihl.“

Ve slovenských stopách?

Přesto kdyby někdo chtěl hlasatele obnovit, šla by do toho Marie Tomsová velmi ráda. „Dokonce jsem teď četla, že jedna slovenská stanice určená starším a pokročilým divákům nasadila původní hlasatelky. My je známe osobně z maskérny. Když se v pondělí vysílaly slovenské inscenace, přijížděly je uvést právě slovenské kolegyně. Ony měly opravdu prestiž, postavení a podle toho se většina z nich chovala. Byly to hvězdy.“

Kořeny má legendární hlasatelka v Chrudimi. „Velice často tam pobývám u své maminky, které letos bude 91 let. Navíc tam mám spoustu kamarádek, spolužaček. Je radost, když potkám tváře, na které jsem od dětství zvyklá. Dokonce jsem jednou byla na pohotovosti a pan doktor mi říkal, že mě vítá doma. To bylo tak milé a potěšující.“

Rádio jako velká škola

Kromě televize si Marie Tomsová zkusila taky rozhlasové vlny. „To byla úžasná zkušenost k nezaplacení. Tenkrát Michel Fleischmann oslovil všechny televizní hlasatele a hlasatelky, jestli by nechtěli mít svůj rozhlasový pořad. S Hankou Heřmánkovou jsme první dopolední vysílání nazvaly Porod v přímém přenosu. Pozvaly jsme si slavného porodníka a doslova v porodních bolestech jsme přivedly na svět Dámský klub. Byla to škola improvizace, pohotovosti i mluvení.“

Novinka měla úspěch. „Lidé nás znali jenom z televizních obrazovek jako takové nedotknutelné hlavy. Najednou jsme byly v kontaktním rádiu, kdy nám mohli telefonovat a my jsme s nimi skutečně mluvily. Z posluchačských rad jsme pak se Stáňou Lekešovou a Milenkou Vostřákovou napsaly knížku.“