Městečko Trnávka městem není

Městečko Trnávka patří ke starému sídelnímu území, kde se našly archeologické památky už z doby kamenné. Leží na začátku Malé Hané, úrodné oblasti, která snadno uživila lidské kmeny v dávné minulosti. Z období laténské kultury se přímo v centru Městečka Trnávky našly úlomky nádob, z doby bronzové pak sekyry, srpy a jehlice.

Navíc Městečkem Trnávkou, anebo jeho nejbližším okolím, procházela obchodní stezka spojující Moravu s Čechami, Olomouc s Litomyšlí. Lze tedy předpokládat, že tady bývalo v dávných dobách poměrně živo, se zbožím proudily i informace a nové trendy.

Hrad Cimburk

Hrad Cimburk mohl být strážním hradem této kupecké stezky. Doba jeho vzniku je zahalena tajemstvím. První zmínka o hradě nad Trnávkou je z roku 1280, kdy si litomyšlský opat stěžuje na místního pána Ctibora (z Lipnice), že ze svého hradu škodí klášternímu zboží a jeho lidem.

Na hradě Cimburk se v létě pořádá divadelní představení pod širým nebem|foto: Šárka Kuchtová

Existenci hradu dokládá i nález pokladu v jednom z domů v podhradí – 2 a půl tisíce mincí – moravských denárů, rakouských feniků a jednoho braktátu.

Od konce třicetileté války byl Cimburk obýván už jen příležitostně. Například po vypuknutí moru v Moravské Třebové (1715) zde po dobu jednoho roku našli útočiště městští úředníci i se svými rodinami.

Roku 1776 Cimburk po úderu blesku vyhořel a nebyl již nikdy obnoven. V okolí Městečka Trnávky se nachází více hradišť. Pár kilometrů na sever stojí zřícenina hradu Radkov a ještě o kus dál Mařínské hradisko.

Čápi v Linharticích

Čápi přilétají do Linhartic od nepaměti. Každý rok už od poloviny března zvedají místní lidé oči k nebi a zjišťují, jestli se už vrátili z teplých krajů. Ve svém znaku je má místní základní i mateřská škola. Přílety čápů zaznamenávají už přes čtyřicet let kronikáři. První zápis je z roku 1974 a myslivci si v něm stěžují, že jim čápi likvidují hnízda bažantů.

Čáp vyspravuje hízdo a čeká na čápici|foto: Dana Sobotková

Čápi dlouhá desetiletí hnízdili na věžičce místní mateřské školy. Protože ale hnízdo rok od roku nabývalo na mohutnosti (čápi ho každý rok vylepšují novým materiálem), začalo být nebezpečné pro statiku věže. Proto bylo v zimním období přestěhováno na speciální sloup vztyčený nedaleko školky. Linhartičtí to jaro očekávali čápi s ještě větším napětím. Přijmou nové hnízdo, nebo vybudují vlastní na místě původním? Čápům se nové místo zamlouvalo a vyvedli toho roku tři zdravá mláďata.

Porodní tábor v Dětřichově u Moravské Třebové

V lesíku nedaleko Dětřichova u Moravské Třebové stojí malý pomníček. Připomíná krutý osud žen – matek polské, běloruské a ukrajinské národnosti, které byly nasazeny na nucené práce do Východních Sudet. Němcům šlo o co největší pracovní výkonnost těchto sil, a proto byly těhotné ženy posílány do porodnických táborů těsně před porodem. Tam trávily jen nejnutnější dobu, přibližně šest dnů, a vracely se zpátky ke své práci. Bez dětí. Ty zůstávaly v táboře. Pokud přežily porod a první týdny, čekal je ještě rasový filtr. Děti nevhodné pro čistou německou rasu byly nemilosrdně zabíjeny.

V jednom z lesíků jsou ještě patrné zbytky táborových baráků|foto: Šárka Kuchtová

Dětřichovský tábor fungoval od roku 1943 do samého konce války. Ještě v dubnu 1945 se tu narodilo 31 dětí. Celkově se zde podle částečně dochovaných materiálů narodilo 636 dětí, 206 jich zemřelo. Většina je pohřbena v nedalekém lesíku. Dodnes jsou v prostoru tábora patrné základy baráků, schodiště a studna.

Na památku nevinných dětských obětí a bolesti odepřeného mateřství je už čtyřicet let pořádán vždy v podvečer 7. května Dětřichovský memoriál, dálkový běh. Běží se po trase, kterou absolvovaly nešťastné ženy, z nádraží v Moravské Třebové do lágru v Dětřichovicích.