Miroslav Vaňura mapuje okem kamery práci, kde jde o krk. A je i spisovatel
Do práce záchranářů nahlíží jako dokumentarista dlouhé roky. Teď o ní napsal knihu. Má působit kromě jiného jako prevence.
V knize najdeme třeba kapitolu o železničních neštěstích v Pardubickém kraji. „V případě Stéblové jsem ještě nebyl na světě, ale čerpali jsme z archivních materiálů hasičů a záchranářů. Jedna z mých prvních větších televizních reportáží ale byla srážka vlaků u Krouny. Tam jsem ještě netušil, že jednou ten materiál využiju do knížky nebo do dokumentu.“
Bulvár nedělá
Vaňura zdůrazňuje, že se drží určitého postupu, aby právě do bulváru nesklouznul. „Musíte si uvědomit, proč to vlastně děláte. Chceme ukázat, že nejenom v zahraničních seriálech můžete vidět profíky. Stejné máme i u nás. V záchranářství jsme evropská nebo snad i světová špička. V seriálech a v televizi se používá filmová zkratka. Realita, kterou zažívám se záchranáři je daleko – v uvozovkách – zajímavější než nějaký televizní seriál.“
Jde taky o prevenci. „Když si přečtete celý příběh, tak vám v hlavě něco zůstane. Pak třeba podle psychologů u případné dopravní nehody je velká šance, že vás napadne, co máte udělat. Třeba člověkovi stačí zaklonit hlavu, aby přežil. Při zástavě srdce stačí vytočit 155 a operátorka vás navede.“
Berou ho za svého
Autorův děda byl profesionální hasič v důchodu, později velitel dobrovolných hasičů, strýc jezdil se sanitkou. „První oheň jsem uhasil ve svých pěti letech. Hasičinou a záchranářstvím jsem žil. Mezi policisty jsem měl vždy hodně kamarádů,“ ilustruje předpoklady ke své tvorbě, která ho baví.
Lidi, kteří vykonávají tuto profesi, obdivuje. „Oni to berou jako poslání. Nikdy bych to nemohl dělat. Často se dojmu, někdy i za kamerou brečím. Kdybych večer přišel domů, nevěděl bych, co s těmi emocemi. A nedokázal bych další den znovu přijít do práce a soustředit se.“
Při natáčení Vaňura nefunguje jako novinář. „Neřeším, jestli hasiči začali dům hasit ze správné strany. Vyprávím příběh, který je z poloviny těch záchranářů a z poloviny těch zachráněných. Samozřejmě nikdo není rád, když mu někdo kouká pod ruce při jeho práci a navíc ještě s kamerou. Tímto jim všem děkuji, že mě pouští k sobě na základě důvěry a na základě dlouholeté spolupráce. Možná už 15 let spolu komunikujeme.“
Související
-
Zachráněného musíme rychle zahřát. Vlastní bundou nebo i vyválením ve sněhu
Několik dní souvislého mrazu proměnilo vodní plochy v zamrzlá kluziště, která lákají k bruslení. Hasiči ale varují, že led ještě nemusí být dostatečně silný.
-
Havárie dopravního letadla v Pardubicích. Do cvičení se zapojily stovky záchranářů
Na letiště v Pardubicích dnes spěchaly stovky záchranářů k nehodě dopravního letadla. Cvičení takového rozsahu na letišti ještě nebylo.
-
Největší rizika jsou alkohol a skoky do vody, varuje vodní záchranář
Každý tráví dovolenou jinak. Někdo jede k moři, někdo na hory, někdo nejede nikam a někdo se rozhodne své volno využít k ošetřování druhých. Třeba u vody.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
