Monografie Špačkem tužky na manžetě zahrnuje literární tvorbu Romů žijících na českém území

28. leden 2022

Doposud byly poznatky o literatuře Romů rozesety po příležitostných odborných článcích, literárních a etnických časopisech. Nikdy ne souhrnně, až nyní, v publikaci Špačkem tužky na manžetě z pera romistky Karolíny Ryvolové. Kniha přináší historický přehled romské literatury.

„Jako studentce romistiky mi podobný přehledový svazek scházel. Podle mého o romské literatuře už víme dost na to, aby mohla vzniknout ucelená monografie. Cílila jsem na studenty romistiky a spřízněných oborů - literárně-vědných, etnologie, etnografie, antropologie, sociální práce, atd. Kromě toho by se existencí této odborné publikace věnované romské literatuře romská literatura měla etablovat,“ říká romistka Karolína Ryvolová.

Čtěte také

Monografie Špačkem tužky na manžetě zahrnuje literární tvorbu Romů žijících na českém území. Přesto se v ní objevují i autoři, kteří se zejména po 2. světové válce ze Slovenska usídlili v Československu.

„Vazba na slovenskou domovinu je tam samozřejmě silná. Přesto v jinak přehledových částech mluvím například o překladové tvorbě, od zahraničních romských autorů do češtiny.“

Ryvolová mnohdy až detektivně pátrala po bílých místech historie romské literatury na českém území. Kvůli knize navštívila řadu pamětníků, kteří se ze své pozice sociálních kurátorů snažili v 70. a 80. letech podpořit romskou kulturu.

„Díky dalším badatelům, kteří se touto oblastí zaobírají, třeba díky Aleně Scheinostové, jsem věděla o některých publikovaných textech, které vyšly v 80. letech, ale neměla jsem k nim žádné doplňující informace. A v tom spočívala má detektivní práce. Kontaktovala jsem pamětníky, hlavně z disentu. Společnými silami jsme se snažili odkrýt, jak se konkrétní romské texty mohly ocitnout v Revolver Revue či v zahraničním exilovém časopise Páternoster. Řešili jsme to s Vlastou Třešňákem, Magdalenou Písařovicovou, Ivanem Lamberem, Jáchymem Topolem, a jinými. Všichni jsme pátrali ve svých osobních archivech, ale nakonec jsme tuto záhadu nedokázali rozluštit, máme jen teorie, které ve své knize nastiňuji.“

Už první texty v romštině byly kvalitní

Během badatelské práce Ryvolovou překvapilo, že i zcela první pokusy o literární tvorbu psanou Romy v jejich mateřštině by obstály i dnes.

„K prvotnímu prameni, tedy ke zpravodaji Svazu Cikánů-Romů Romano ľil, jsem přistupovala s pocitem, že v něm najdu primitivní první pokusy psané v romštině. Ale tento předpoklad se nenaplnil. Naopak jsem se tam setkala s velice kvalitní žurnalistikou a texty dobrých autorů byly dobré už tehdy. Přestože romštiny využívali k zápisu svých pocitů a myšlenek vlastně poprvé. Především cílím na texty Tery Fabiánové, které jsou sice psané romsky, ale přesto jsou mnohovrstevnaté a vykazují hluboké promýšlení, které stálo za jejich zápisem.“

Karolína Ryvolová

Romští spisovatelé přibližovali skrze svou tvorbu nejen zvyky a obyčeje tehdejší romské společnosti, ale i to, jak byli přijímáni majoritou.

„V prvních dekádách se autoři, pocházející převážně ze Slovenska, vraceli zpět do dětství v osadách na Slovensku. Vyprávěli příběhy o celých komunitách. I když tedy v nich vystupovaly jednotlivé postavy, ústřední bylo celé etnické společenství. Po 2. světové válce a příchodu do Čech došlo k rozptylu romského společenství, k trhání komunitních vazeb, i vazeb v rámci širokých rodin. Individuum proto vystupuje stále více do popředí. Dnešní autoři už proto mluví o sobě. Oni, nebo jejich hrdinové jsou subjekty textů. Jednotlivec versus svět, nikoliv střety dvou světů.“

Romistka upozorňuje, že se začíná objevovat romská literatura, ve které nevystupují žádné romské postavy nebo jsou autorem nepojmenované.

„To je současný nevyhnutelný trend. Stejně tak musí zákonitě přijít vlna naštvané literatury, která se bude vypořádávat se všemi ústrky, trápením a pocitem, že jsou Romové na chvostu společnosti. Očekávám proto silnou vlnu děl, stejně jako v post koloniálním románu, která na vyjednávání pozic s většinovou společností vědomě rezignují, nebo tak budou činit třeba v pátém plánu. Půjde o díla komplexní, složitá, postmoderní a etnicita v nich bude mnohem méně křiklavá.“

Během bádání a ověřování známých faktů narazila i na několik nepřesností a uvádí je na pravou míru.

„Když jsem knihu začínala psát, domnívala jsem se, že půjde o klasický kompilát, ve kterém budu čerpat ze svých vlastních prací – myslím teď diplomovou a disertační, z článků a především z významných statí Mileny Hübschmannové. Myslela jsem si, že to celé umně poskládám do uceleného příběhu. Zjistila jsem ale, že některé nepřesnosti a chyby se neustále opakují, a to už od dob Mileny Hübschmannové. A že nikdo z nás, z jejích bývalých studentů, si nedal práci podívat se, co stálo před informací, které jsme od Mileny dostaly jako hotový fakt.“

autor: Rena Horvátová
Spustit audio