Na návštěvě v Letohradu u faráře Václava Vacka

Velkým vzorem byl pro Václava Vacka jeho otec Václav, který byl vězněn jak v době nacistického, tak i komunistického režimu. Matka byla švadlena a Václav jí často pomáhal s domácností i hospodářstvím. Od mala měl Václav Vacek blízko ke zvířatům a toužil se stát veterinářem. Nakonec se ale vyučil nástrojařem a po maturitě začal při zaměstnání studovat strojní fakultu na ČVUT. Rozhodl se ale přejít na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích.

Václav Vacek byl na kněze vysvěcen v roce 1975. Před rokem 1989 působil v církevním disentu, podílel se na vydávání samizdatů. Také proto se často musel stěhovat po různých farách. Jako kaplan a administrátor působil v Jičíně, Náchodě, České Třebové, Pardubicích, Lipolticích, Hněvčevsi, Chlumci nad Cidlinou a Písečné. Od roku 1990 je farářem v Letohradě.

Václav Vacek se stará o osm kostelů. Je pyšný nejen na opravený kostel sv. Václava v Letohradu, ale blízký jeho srdci je zejména kostel Nanebevzetí Panny Marie na Orlici, místní části Letohradu. V jeho hlavní lodi prosadil netradiční uspořádání lavic a další moderní prvky interiéru. Na Orlici letohradská farnost včele s Václavem Vackem pořádá výstavy.

Václav Vacek se také řadu let podílí na opravách pětiboké barokní kaple sv. Jana Nepomuckého v Letohradu a pomáhá hledat zdroje financování. V pastoraci se rád věnuje vztahům rodině, výchově dětí a porozumění mezi lidmi. Od roku 1991 rediguje farní časopis „Okénko do farnosti“. Václav Vacek napsal knihu Pozvání k Večeři Páně (Vyšehrad, 2008), a společně s Josefem Beránkem životopisnou knihu Měl jsem štěstí na lidi (Vyšehrad, 2014).