Na návštěvě u farářů našeho kraje

Na návštěvě v Letohradu u faráře Václava Vacka

Václav Vacek se narodil 11. srpna 1946 v Dolní Čermné u Letohradu. Rád vzpomíná na dětství na vesnici, které prožíval v Čermné s dalšími dvěma sourozenci.

Velkým vzorem byl pro Václava Vacka jeho otec Václav, který byl vězněn jak v době nacistického, tak i komunistického režimu. Matka byla švadlena a Václav jí často pomáhal s domácností i hospodářstvím. Od mala měl Václav Vacek blízko ke zvířatům a toužil se stát veterinářem. Nakonec se ale vyučil nástrojařem a po maturitě začal při zaměstnání studovat strojní fakultu na ČVUT. Rozhodl se ale přejít na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích.

Václav Vacek byl na kněze vysvěcen v roce 1975. Před rokem 1989 působil v církevním disentu, podílel se na vydávání samizdatů. Také proto se často musel stěhovat po různých farách. Jako kaplan a administrátor působil v Jičíně, Náchodě, České Třebové, Pardubicích, Lipolticích, Hněvčevsi, Chlumci nad Cidlinou a Písečné. Od roku 1990 je farářem v Letohradě.

Václav Vacek se stará o osm kostelů. Je pyšný nejen na opravený kostel sv. Václava v Letohradu, ale blízký jeho srdci je zejména kostel Nanebevzetí Panny Marie na Orlici, místní části Letohradu. V jeho hlavní lodi prosadil netradiční uspořádání lavic a další moderní prvky interiéru. Na Orlici letohradská farnost včele s Václavem Vackem pořádá výstavy.

Václav Vacek se také řadu let podílí na opravách pětiboké barokní kaple sv. Jana Nepomuckého v Letohradu a pomáhá hledat zdroje financování. V pastoraci se rád věnuje vztahům rodině, výchově dětí a porozumění mezi lidmi. Od roku 1991 rediguje farní časopis „Okénko do farnosti“. Václav Vacek napsal knihu Pozvání k Večeři Páně (Vyšehrad, 2008), a společně s Josefem Beránkem životopisnou knihu Měl jsem štěstí na lidi (Vyšehrad, 2014).

autor: BRA
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.