Na svitavské škole se vydali finskou cestou. I s novým předmětem
Vzpomínáte na svá školní léta? Od té doby se dost možná zvýšilo množství vzdělávacích metod. Třeba na Základní škole T. G. Masaryka ve Svitavách se inspirovali Finskem.
„Ta země nás zaujala dobrým jménem svého školství. Dělá výsledky, přestože zrovna Finové srovnávání vůbec nemají rádi. Říkají, že to nedělají proto, aby byli v testech nejlepší, ale že jim to připadá nejsmysluplnější,“ říká ředitel školy Jiří Sehnal.
Podle něj kdysi ve Finsku zjistili, že školství neodpovídá době, která přichází. „Proto se na celostátní úrovni dohodli na změně. Udělali spoustu přelomových věcí. Třeba finští školáci tráví ve škole méně času než čeští. Je to spíš o kompetencích, tedy o tom, jakou dovednost by žáci měli mít, aby byli dostatečně flexibilní k tomu, co je v tomto století čeká.“
Finsko v českých mantinelech
Kdyby si prý ředitel mohl vybrat, ve které zemi bude finskou inspiraci realizovat, tak by na tom Česko bylo skoro nejlépe. „Máme rámce, ale i velkou svobodu v tom, jak je budeme realizovat. Když nám zbyde čas, můžeme si přidat ještě rozšiřující studium a žákům poskytnout něco, na co rámec nepamatoval.“
Pardubičtí školáci dostanou nové laboratoře za čtvrt miliardy
Pardubičtí školáci si budou moct v budoucnu víc užívat výuku chemie, fyziky i ručních prací. Školy čeká nevídaná proměna. Dostanou nové odborné učebny a taky moderní pomůcky. Do pěti let je město chce mít na všech základních školách. Půjde na to skoro čtvrt miliardy korun.
V tomto případě naráží Sehnal na takzvané Feuersteinovo instrumentální obohacování. „My jsme si z Finska dovezli odvahu věci měnit. V dnešní době je boom metod přístupů k dětem. Tato metoda hodně podporuje měkké dovednosti, kooperaci, člověka. Žáci ho mají v rozvrhu od čtvrté až do osmé třídy.“
Přístup nemusí všem vonět
Kolik dětí do téhle svitavské školy chodí? „Individuální přístup není v tom, že bychom měli ve třídách jenom pár žáků. Nabíráme do plné kapacity, dokonce musíme i děti odmítat. Kdyby naše škola nebyla uprostřed města, směle bych ji nazval rodinnou školou. Spousta kolegyň zná nejenom děti, ale taky jejich rodiče a prarodiče. Jde o to, že s žákem jednáme individuálně.“
Tam, kde Sehnal ve Finsku pobýval, měli strach ze závislostí dětí na mobilech, takže je zakázali. „U nás zatím právo dítěte na telefon je víc než právo být v prostoru, kde si od telefonu můžou odpočinout. Vadí mi, když na tom přístroji tráví zbytečně moc času. Ve spoustě tříd ale funguje, že když si tvoří vlastní pravidla, stanoví si, že o přestávce nebudou telefon používat. Závislost totiž jinak plíživě přichází.“
Jiří Sehnal si myslí, že nejlepší ředitelé svou zkušenost sdílejí. „Když vím, že nějaká škola něco dělá dobře, zajímám se, jestli by to bylo aplikovatelné v našem prostoru. Kdyby se někdo chtěl přijet podívat k nám, samozřejmě může. Vycházím z respektujícího přístupu. Hodně se věci snažím prokomunikovávat, netlačit. Mám svůj pracovní tým, který je ke změnám stejně naladěný. Kdybych školu přirovnal k jídlu, tak ho sami vaříme a nemusí chutnat všem.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.