NATO čelí v Afghánistánu problémům

Bylo jasné, že to nebude nic, co by bylo možné zvládnout přes noc; jistý britský diplomat také za jiné situace hovořil o tom, že se jedná o maratón, nikoliv o sprint. Je tedy překvapující a zároveň i tristní, že mezinárodní společenství v zájmu naplnění tohoto cíle ani zdaleka nevynaložilo maximum sil. Ještě horší je možná to, že se tak neděje ani dnes. Silně tomu totiž nasvědčují některé poslední zprávy z Afghánistánu.

Logo|foto:Český rozhlas

Předně je třeba se zmínit o tom, že vyspělé země nedostály svým závazkům ohledně rozvojové pomoci pro Afghánistán. Ten tak dostal menší pomoc než třeba Bosna a Hercegovina, přitom tamní situace je s tou afghánskou nesrovnatelná. V poslední době mezinárodní společenství na různých konferencích opakovalo nové závazky pomoci. Nezbývá než věřit, že jim tentokrát opravdu dostojí. V opačném případě se dá jen těžko doufat, že by se podařilo alespoň omezit afghánskou produkci opia, která je zdaleka největší na světě. Bylo by krajně nezodpovědné ničit maková pole chudých vesničanů, aniž by jim byla nabídnuta jiná smysluplná obživa. Pokud by k tomu úřady přistoupily, staly by se spolehlivým verbířem pro síly Talibanu.

Dalším zásadním problémem Afghánistánu je rozdílná míra odhodlání západních států vojensky přispět ke stabilizace tamní situace. Je notoricky známo, že zatímco Američané, Britové či Kanaďané nesou hlavní tíhu bojů s Talibanem, Italové, Francouzi a částečně Němci mají pro své vojenské angažmá přísné limity. Vzniká tak absurdní situace, kdy velitelé mezinárodních sil ISAF nemohou s jednotkami disponovat podle aktuální potřeby, čili nasadit je především na nejvíce problematickém jihu země.

V podobném smyslu ostatně v úterý hovořil britský ministr obrany Des Browne, když prohlásil, že britské síly nasazené v Afhánistánu pod hlavičkou Severoatlantické aliance čelí problémům. Reagoval tak na zprávu poslaneckého výboru, která požadovala, aby NATO v Afghánistánu nasadilo více jednotek. To je jistě požadavek pochopitelný, vzhledem k už zmiňovaným limitům některých států ale příliš realistický není.

Pravděpodobnější proto je, že mise ISAF se tak i nadále bude potýkat s nedostatkem mužů a vybavení. Situace by se navíc mohla ještě zhoršit: v řadě zemí je nasazení v Afghánistánu velmi nepopulární a objevují se požadavky na úplné stažení jednotek. Zmiňme například Itálii, kde se vládní koalice Romana Prodiho kvůli afghánské otázce už jednou ocitla na pokraji kolapsu. Také vládní němečtí sociální demokraté začínají vyjadřovat stále více pochybností a v Kanadě je zase proti misi opozice. Pokud by se měli zvyšovat ztráty na životech mezi západními vojáky, je možné, že někteří politici podlehnou tlaku veřejného mínění a působení své země v Afghánistánu ukončí.

Na druhou stranu ale není pravděpodobné, že by se situace v zemi mohla postupně stabilizovat jen díky intenzivní rozvojové pomoci a posílení mezinárodních sil. Logicky vypadají argumenty například italského ministra zahraničí Massima D´Alemy, který tvrdí, že afghánská vláda musí najít cestu k jednání s některými povstaleckými skupinami. Zdaleka ne všechen odboj je totiž přímo spojen s Talibanem a i toto hnutí se skládá z mnoha frakcí a skupinek. S těmi umírněnými by podle této interpretace měl prezident Hamíd Kárzaj hledat společnou řeč.

Podobná informace se ostatně objevila ve středu. Bývalý předseda afghánské vlády a jeden z nejmocnějších místních vůdců Gulbuddín Hekmatjár se vzdal násilného boje a vyjádřil odhodlání zapojit se do politického procesu. To je přesně ten typ zprávy, kterou afghánská vláda pro stabilizaci země potřebuje. Bylo by ideální, kdyby se podobně podařilo získat i další mocné lokální vůdce, kteří se stali protivníky kábulského kabinetu. Jenže: Hekmatjárův přerod rozhodně není bezproblémový. K politickým rozhovorům a ke spolupráci ho před časem vyzval sám prezident Karzáj, je ale otázkou, zda je tomuto notorickému převlékači kabátů možné věřit. V minulosti už totiž byl hrdinným bojovníkem proti sovětské invazi, protivníkem Talibanu, ale také krvavým a nekompromisním vládcem a posléze spojencem teroristů. Pokud by byl jeho nynější tah upřímný, jen dobře. I tak by se ale jednalo jen o první a navýsost nejistý krok ve zdlouhavém procesu vnitroafghánského usmíření. Něco takového však dosud není na obzoru.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .