Dina HK|Zdravím milá Jano i posluchače,já jsem jednou při odjezdu z Řecka dala do batohu velký citron a na letišti pak byl poprask,celý batoh mi vysypali asi si mysleli ,že tam mám bombu ,no ale nakonec vše dopadlo dobře,létání mám moc ráda,ty výhledy z okýnka ,prostě to je zážitek,jednou jsem i zažila východ slunce ,opravdu krása nad krásu .... zdravím Dina
Inka|Pohodový večer Vám, paní moderátorko, i všem posluchačům Noční linky! Dnešní téma mi připomnělo příhodu, která se mi přihodila v roce 1992, kdy jsem byla na služební cestě v USA. Během této cesty nás pořadatelé vzali i do New Yorku, kde jsem při jedné z večerních procházek v centru města objevila specializovaný obchod s elektronickými hudebními nástroji. Protože jsem již několik let toužila po Yamaze a ve výloze byl velký nápis SALE (Výprodej),nic mě už nemohlo odradit od toho, abych do obchodu vešla a po velkém smlouvání o ceně jsem s jednou Yamahou odešla. Byla ve velké dlouhé krabici (měla klaviaturu jako klavír). Při odletu z New Yorku jsem při odbavování do letadla odmítla onu pro mě tak vzácnou krabici odevzdat do zavazadel s tím, že mám obavu, aby se s ní něco nestalo a že si ji chci vzít do letadla. Zaměstnanci u odbavení se chvíli radili, potom přivolali ostrahu a řekli, abych krabici rozbalila a něco jim na Yamahu zahrála (asi měli strach, že bych tam pronášela bombu...). Tak jsem k pobavení všech kolemstojících zahrála několik našich českých národních písniček. Po tomto mém "vystoupení" jsem si směla onu vzácnou krabici do letadla vzít a letušky jí vyhradily pěkné místo u vchodu do letadla, kde se věšely i kabáty. Nikdy na tento můj letištní koncert nezapomenu.
Frantisek svaricek|Dobry vecer p.Jano a posl. N.L.Muj prvni let eroplanem byl v r.1948 v Miroslavi,tam je sportovni letiste a byl tam letecky den,tak tatka me a braskovi koupil letenky do ctyrsedadloviho eroplan a tak jsme se proleteli,to bylo poprvni.V 1959 jsem s kamaradem letel z Prahy IL 14, do Brna,pak jsem letel vyhlidkovy le praskovacem ANDULA nad Zidlochovicama.Jinak dalsi zazitky mam ztoho jak jsem se dostal do tech vezi v Praze a Brne pro informace.Jinak jsem casto vezl na letist do Prahy,Brna,BRatislavy a Vidne pasazery.Mohl bych psat spoustu zazitku ale bylo by to na dlouho,kdybych se dovolal tak bych povikladal.Jeste jednou zdravi FRANTISEK ze ZIDLOCHOVIC.
luděk z Brna|Před 4mi lety jsem letěl se ženou a vnukem z Brna do Burgasu. Letadlo narolovalo na čas 20.20, rozjelo se po dráze a vnuk se mně ptal,kdy už to vzlétne. Řekl jsem, mu ať počká, je ještě malá rychlost. Vtom rána, z pravého motoru vyšlehl oheň a letadlo se začalo třepat, že jsem si myslel, že se rozsype, pilot začal okamžitě brzdit a řekl, že jsme nasáli ptáka. Naštěstí jsme zastavili a že musíme narolovat zpět k hale. Okamžitě se letadlo začalo otáčet a z okénka jsem viděl, že jsme byli až na konci dráhy. Narolovali jsme k hale, pilot- blondák ze Slovenska řekl
že vystoupíme a počkáme v hale. Vyšel z kabiny a ruce se mu klepaly, že mohl jít makovat rohlíky. Kolem letadla stáli kolem dokola hasiči s cisternama, po asi dvou hodinách čekání na
volné letadlo, které přiletělo z Budapešti, jsme nastoupili a doletěli na místo. Tak jsme se možná ten den podruhé narodili. Další rok se nám zase ztratil při letu z Antalye domů kufr, který se nenašel. Vnukovi se to vždy líbilo, že je to akční.
Soňa|Dobrý večer paní Chládková; můj příběh byl při letu z Drážďan na Malorku k synovi a jeho rodině. Proto že mají rádi český chléb a knedliky tak jsem je měla zapakovaé v kufru. Již jsem byla po kontrole a kontrola si mě vyvolala ještě jednou. Chtěli vědět co mám v kufru a po otevření zjistili co tam mám tak se museli smát . Semtex to nebyl ale knedlíky. Těším se na další příběhy od posluchačů naslyšenou Soňa
Hana z Hořovic|Na dovolenou létám pravidelně i 3 x ročně ( bohužel mimo loňského roku). Před třemi lety při cestě zpět z Turecka nám přijel po páse rozbitý kufr. Okamžitě jsme se přesunuli k reklamačnímu oddělení. Po vyřízení veškerých náležitostí jsme si zavolali pro auto, které nás odvezlo asi 8 km na parkoviště, kde jsme po dobu dovolené měli auto. Až při překládání zavazadel jsem zjistila, že nám chybí 1 zavazadlo, které jsme zapomněli již na zmiňovaném reklamačním oddělení. V Turecku jsme si nakoupili celkem 5 párů botů a ty byly v zapomenutém zavazadle. Autem ve 2 hod. ráno jsme nepokračovali domů, ale zpět na letiště. Velký problém je, dostat se do uzavřeného letištního prostoru. Asi po hodině vysvětlování jsem za přítomnosti ochranky byla vpuštěna do odbavovacího prostoru a světe div se, zavazadlo i s obuví bylo stále u sloupu u reklamací. Naštěstí vše dobře dopadlo. Zdravím Vás a všechny posluchače.
Dana|Dobrý večer Vám, paní Jani a taky všem posluchačům. Můj úžasný zážitek z letiště je z roku 1976 z Ruska, byla jsem u kamarádky v Moskvě a když jsem odlétala domů, tak jsme se loučili a oni povídali, že si musíme před cestou posedět a popít vodky, tak jsme poseděli a popili a když jsme dojeli na letiště, tak mi ulítlo letadlo do Bratislavy. Oni mezitím odjeli už domů, já si tam musela zajistit letenku na nějaký další den a z letiště Šeremetěvo jsem jela metrem zpátky na Rudé náměstí, kde oni bydleli. Byli z toho úplně paf, když jsem se vrátila. Ten večer jsme hráli s Ruskem hokej a my Češi vyhráli, což je úplně dorazilo a na další letadlo mne nechali cestovat samotnou, mně tehdy bylo 2O, sama jsem si musela poradit s dlouhou cestou na letiště metrem s kufrem, kabelou a velkou krabicí se samovarem, co jsem od nich dostala a ještě jsem měla velkou kytici, protože jsem měla narozeniny. Divím se, že jsem to vůbec sama všechno dokázala. Tehdy samozřejmě nebyly telefony, rodiče nevěděli, kde jsem, no nebyla to žádná legrace. Naštěstí já uměla rusky velmi dobře, tak jsem to zvládla. Asi za dva roky jsem jela do Ruska vlakem Družby a můžu vám říct, že mi v hotelu v Moskvě ukradli doklady. To bylo ještě zajímavější, ale to sem už nepatří, to není zážitek z letadla. Přeji všem hezký večer a jdu poslouchat.
Jaroslava z Prahy|Dobrý večer paní Chládková. Jsem pravidelnou posluchačkou Noční linky. Zaujalo
mě dnešní téma příběhy z letiště. Cestovala jsem v roce 1975 z pražského letiště
s cestovní kanceláří mládeže (CKM) do Chorvatska do Splitu a odtud lodí na
ostrov Hvar. Na letišti i na lodi byla parta kamarádů, ve které byl i můj
budoucí manžel. Strávili jsme 14 dní dovolené a v dubnu 1976 jsme měli svatbu.
V dalších létech jsme se do Chorvatska často velmi rádi vraceli.
Otoman Zlinski|Byť jsem pracoval v tuzemské továrně na letadla, a v letadle se pohyboval nesčetněkrát, přesto můj jediný vzlet byl v dvoumístné Cesně. Bylo to zábavné, připadal jsem si jako na židli ve vzduchu. Letadlo mně v životě nechybělo, ovšem uznávám, že dopravit se třeba na Tahiti na nafukovacím lehátku, je poněkud méně pohodlné. A asi i pomalejší.:) Dobrou noc, ale jen dobrým lidem.
Marek|Já jsem před šesti lety letěl z Mošnova do Londýna a nic se mi neztratilo - když jsem dorazil do Londýna, nikdo se mě na nic neptal - co mě přivádí navštívit Británii, jaká je moje adresa a podobně. Navštívil jsem i letiště Václava Havla v Praze, ale z tohot letiště bych neletěl, neboť od mého bydliště jsou blíže taková letiště jako Mošnov, Brno, Bratislava, Sliač, Košice, Vídeň, Katovice a Krakov. U všech zmiňovaných letišť se mi navíc nemůže stát situace, že bych tam potkal nějakou celebritu - v Praze je bohužel ta pravděpodobnost vyšší!
