Mám všechno. Ale nic víc
Určitě je máte kolem sebe také. Muže i ženy, kteří mají více méně všechno, co běžný smrtelník potřebuje ke spokojenému životu, přesto jsou nespokojení, a vy nechápete, proč.
Například kolegyně v práci, které se zeptáte, jaká byla dovolená.
„Děkuju za optání. Dovolená vyšla. Počasí také. Jídlo bylo vynikající. Hotel moderní, nový. Nádherná a klidná pláž. Každý si našel svoje místo, které mu vyhovovalo nejvíc. Ale nic víc.“
Nebo se zeptáte kamaráda, který právě změnil práci, jak se mu tam líbí.
„V pořádku. Šéf mi už přidal, jak slíbil. Mám komfortní podmínky. Služební auto. Kolegové úžasní. Chodíme občas do baru kousek od firmy. Kluci i holky. Práce je super. Jezdím často pracovně po Evropě. Ale nic víc.“
Podobného člověka znám a vy možná také. Pokud o něm víme, jaký je, tak nás to, co říká, nepřekvapí a už se ani nesnažíme říkat mu, že je blázen, který neví, co chce.
A jsme dokonce i smířeni s tím, že o nás říká, že jsme výborní kamarádi, že mu pomůžeme se vším, co potřebuje a jaké s námi občas tráví nádherné víkendy. Ale... nic víc.
Pokud něco podobného slyšíme od někoho, koho neznáme, radši mu vyklidíme pole, protože je nám jasné, že tenhle člověk má vnímání reality poněkud jiné než my a je škoda času, který mu věnujeme.
Na tyto lidi a jejich „ale nic víc“, jsem si vzpomněla, když jsem četla od jistého kritika jeho názor na pátý díl knihy od českého autora.
„I tento pátý díl se docela dobře čte, ale nic víc.“
Autorovi pátého dílu bych chtěla vzkázat, ať si z téhle recenze nic nedělá, protože, i když jsem do této chvíle nevěděla, že existuje a že napsal už pátý díl, seženu si všech pět dílů a budu se těšit hned na ten první, o kterém tento nespokojený kritik napsal:
„I ten první díl se četl víc než dobře. Ale víc než čtivé knihy tenhle autor napsat nedokáže.“
Nespokojeného kritika necháme s jeho „ale nic víc“ v anonymitě, ale spisovatele, toho odtajním! Zasluhuje si to!
Tento spisovatel, který se dobře čte, je historik a kastelán státního zámku Milotice Evžen Boček. Patří mezi nejlepší současné autory humoristické prózy. Čtenáři ho znají především jako autora příběhů o poslední šlechtičně v českých zemích, která vlastní nejchudší zámek v Čechách.
Ještě dodám, že všechny díly jeho Aristokratky, jsou svými čtenáři přijímány láskyplně a čtou se jim dobře, což je největší přání každého spisovatele!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
