Jak šlechta v Čechách přišla o půdu
Po první světové válce změnila třetina půdy své majitele. Z rukou šlechty přešla do majetku středních a malých rolníků. První pozemková reforma byla jedním ze základních pilířů vznikajícího československého státu.
O úpravě půdního vlastnictví se uvažovalo už na počátku 20. století. Nesrovnatelné vlastnické poměry mezi velkostatkáři a malorolníky vyvolávaly sociální nepokoje. Po první světové válce patřila třetina veškeré půdy na území nové republiky velkostatkům, které vlastnila především šlechta. Venkov přitom hladověl po půdě. Lid bylo nutné utišit, a to rychle, protože z Ruska se šířila bolševická revoluce. I proto na přerozdělení půdy velkostatkáři přistoupili. Přestože proti jejímu průběhu protestovali na všech úrovních.
Stát vyplácel třetinu skutečné ceny
Pozemková reforma proběhla v letech 1919 až 1938. K tomuto účelu byl založen Státní pozemkový úřad. Od velkostatkářů byla vykoupena zemědělská půda nad 150 hektarů a 250 hektarů celkové půdy. Ta byla následně odprodána středním a drobným rolníkům. Takto změnily majitele 4 milióny hektarů půdy. Vyvlastněné pozemky byly původním majitelům zaplaceny, ovšem za předválečnou cenu, která byla asi třetinová, než tržní poválečná.
Odčiňujeme Bílou horu
Pozemková reforma nastolila větší sociální rovnost na vesnicích. Noví majitelé dokonce reformě stavěli pomníky, aby se na tyto revoluční změny nezapomnělo. Často tehdy z úst politiků znělo heslo: „Odčiňujeme Bílou horu,“ ve smyslu bereme si zpět naši zemi z rukou cizácké šlechty. Toto tehdy líbivé populistické heslo ale nespravedlivě zapomínalo na starou českou šlechtu a také na podporu, které se od šlechty dostalo národnímu obrození.
Aristokraté přišli po založení samostatného Československa o své šlechtické tituly a všechny společenské výhody. Nesměli většinou vstupovat do státních služeb, zastávat vyšší posty v armádě, ani v úřednickém aparátu.
Během pozemkové reformy přišli v průměru o polovinu půdy a výnosy z ní. Šlechta zchudla, mnoho honosných vesnických sídel ztratilo v té době hospodářské opodstatnění a budovy začaly upadat. Na druhou stranu, šlechta za vyplacené náhrady, přestože byly nízké, ve třicátých letech některá sídla opravila a velmi často zrekonstruovala rodinné hrobky. Byl to projev rodinné identity v nových společenských podmínkách první republiky.
František Udržal - sedlák z Dolní Rovně
Na statku v Dolní Rovni se 3. ledna 1866 narodil František Udržal, známý prvorepublikový politik, který se už ve třiceti letech stal poslancem zemské rady, později říšské rady ve Vídni. V samostatném československém státě byl sedm let ministrem obrany a také ministerským předsedou. Spolu s Antonínem Švehlou byl strůjcem pozemkové reformy a jejím hlavním propagátorem.
Z Dolní Rovně vytvořil František Udržal vzorovou vesnici. Už v roce 1900 bylo ve vsi telefonické spojení, o dvanáct let později elektrika a ještě před první válkou vodovod. V třicátých letech užv Rovni stála hospodářská škola, sokolovna a měšťanská škola s útulkem. František Udržal se přátelil s mnoha vysoce postavenými politiky, několikrát ho v Rovni navštívil i prezident Masaryk.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
