Nejslavnější kanál nepřeskočíte

Opatovický kanál, umělé vodní dílo, začíná u jezu před Vysokou nad Labem a zpět do Labe se vlévá za Semínem. Vytváří tak přeponu pardubického oblouku Labe. Dnes kanál měří 32,69 km, ale kdysi býval o něco delší, přibližně 35 km. Abychom pochopili důvod vzniku tohoto důmyslného díla, musíme se podívat do dávné historie. Labe kdysi teklo údolím tzv. Bohdanečské brány, západně od Kunětické hory. Později, když si řeka prorazila koryto dnešním směrem, zůstala na Pardubicku velká oblast s mokřinami a močály.

Plánování vodních cest

V druhé polovině 11. století vznikl v Opatovicích nad Labem klášter. Benediktinští mniši začali s kultivací půdy, zakládali rybníky a také stavěli vodní kanály. Tak se poprvé zrodila i část umělého koryta Opatovického kanálu. Právě tohoto základu pak využil Vilém z Pernštejna.

Pernštejnové přicházejí na Pardubicko v roce 1490, získávají panství Kunětická hora a o něco později i sousední pardubické panství. Vilém z Pernštejna si uvědomil, že jde o významnou hospodářskou oblast a dobře věděl, jak využít její potenciál. Území a půdu musel ale zkultivovat. A protože se vyznal ve vodohospodářství, hned začal s velkorysými projekty. Začal budovat, ve své době, nejrozsáhlejší rybniční soustavu v českých zemích.

Polabí: 1498

V době, kdy Vasco da Gama dorazil až do Indie a Kryštof Kolumbus přistál u břehů Jižní Ameriky, Vilém z Pernštejna už měl také promyšlenou síť vodních cest, které vlastně také, svým způsobem, měly posloužit obchodu. Opatovický kanál, kdysi Velká strúha, měl totiž napájet rozsáhlou síť chovných rybníků. Na konci éry Pernštejnů, v druhé polovině 16. století, jich na pardubicko - kunětickém panství bylo na 230!

Starý mostek přes Opatovický kanál u Starých Ždánic|foto: Tereza Brázdová

Opatovický kanál byl z hlediska vodohospodářského systému tím nejdůležitějším a napojovala se na něj celá řada dalších struh. Křižoval několik potoků, ale i s tím si Pernštejnové dokázali poradit. Stavěli akvadukty, do dnešních dnů se na kanále zachovala „vodní křižovatka“ v Semíně, kde se Opatovický kanál kříží se Sopřečským potokem.

V roce 1498 získal Vilém z Pernštejna jez a přívodní kanál, vybudovaný opatovickými benediktiny, do dědičného vlastnictví a začal ho vylepšovat a hlavně prodlužovat. Stavitelem kanálu byl pernštejnský fišmistr Kunát Dobřenský z Dobřenic. Jednoduché to nebylo, vzhledem k propustným štěrkopískovým náplavům se muselo koryto téměř v celé délce těsnit jílem. Hlavní část stavby byla dokončená v roce 1514.

Čtěte také

Nejdůležitějším posláním kanálu bylo napájení rybníků. Umělý vodní tok ale poháněl také několik vodních zařízení, hlavně mlýny a pily. Kanál plnil svoji funkci i poté, kdy sláva pardubického rybníkářství začala pohasínat. V 19. století byla celá řada rybníků zrušena a u Semína se prokopalo nové koryto směrem k Labi, takže se délka Opatovického kanálu zkrátila. Zásadní změnou pro kanál byla také výstavba opatovické elektrárny, na kanálu se vybudovala odbočka.

Akvadukt u Semína, Opatovický kanál zde křižuje Sopřečský potok|foto: Tereza Brázdová

Sjíždění kulturní památky povoleno

Opatovický kanál je dnes kulturní památkou. Správcem vodního díla je Povodí Labe. Šíře koryta na začátku kanálu dosahuje asi 15 m, u ústí do Labe jsou to necelé tři metry. Hloubka kanálu se pohybuje mezi jedním a dvěma metry.

Opatovický kanál i dnes napájí několik rybníků (Buňkov, Bohdanečský rybník, za pomoci odbočného Sopřečského kanálu také Černý Nadýmač a Sopřečský rybník). Opatovický kanál je s menšími obtížemi splavný na běžné loďce. Vodáci ale musejí počítat s lávkami i složitějšími místy. Podél kanálu vedou také cyklotrasy.

Čtěte také

Kvůli zarůstání vodními rostlinami se musí kanál jednou za několik let vypustit a chemicky ošetřit. „Kanál vypouštíme v podzimních měsících,“ vysvětluje Petr Michalovich ze společnosti Povodí Labe. „Kanál pak vysychá přibližně dva týdny a vlastní čištění toku zabere přibližně šest týdnů. Příští čištění Opatovického kanálu připravujeme na rok 2017, “ dodává Petr Michalovich.