Nejstarší chalupa stojí už půl tisíciletí
Na trůnu byl Ferdinand I. Habsburský, český král a římský císař, v Anglii vládl Jindřich VIII. Tudor, jezuité založili svůj řád a na Evropu už zase útočili Turci. Taková byla doba, když ve Vračovicích postavili zbrusu novou chalupu. Dnes patří k nejstarším v Česku.
Za unikátní lidovou architekturu jezdíme do skanzenů, třeba Veselý Kopec u Hlinska. Málokdo ale ví, že v našem kraji, poblíž Vysokého Mýta, můžeme najít opravdu unikátní stavení. Dva domy, čp. 11 v Cerekvici nad Loučnou a chalupa čp. 2 ve Vračovicích, patří vůbec k nejstarším vesnickým stavením v Česku.
Stavení ve Vračovicích na první pohled nepůsobí zrovna upraveným dojmem, málokdo by asi řekl, že jde o kulturní památku. V domě už desítky let nikdo nebydlí, prostory dlouhá léta využívalo místní zemědělské družstvo. Stavebně je ale dům ve Vračovicích velmi unikátní, a to díky starému jádru, tedy původní roubence s tzv. dýmnou jizbou.
Chalupa s vysokou obytnou místností, která dnes majitelům slouží jako sklad, byla postavená z roubených nehraněných trámů. Jde o velmi staré dřevo. Dendrochronologické analýzy ukázaly, že kmeny jedlí mohly být pokácené už v roce 1538! Nejstarší část vračovického stavení pochází tedy z první poloviny šestnáctého století.
Život pod vrstvou kouře
Masivní povalový strop roubené místnosti vynáší jen jeden stropní trám. Strop je dnes ve výšce okolo 3,6 metru. Původní podlaha byla kdysi ještě níž, takže výška místnosti musela tu současnou ještě přesahovat. Velká obytná místnost o ploše více než 30 metrů čtverečních bývala dýmnou jizbou, tedy prostorem, do kterého volně unikal kouř z otopného zařízení. Kouř celou jizbu vyhříval.
Jak takové vytápění fungovalo? Dým z pece stoupal volně pod strop, kde vytvořil vrstvu. Proto musel být strop tak vysoký, aby se pod tímto kouřovým sloupcem mohla pohybovat rodina, která tu kdysi žila. Menším oknem, které bylo posazené výš než ostatní okna, pak kouř odcházel ven z místnosti. Zbytky tzv. „dýmného okénka“, které tesaři umisťovali nejčastěji naproti dveřím do obytné místnosti, jsou ve štítové straně vračovické chalupy patrné dodnes.
Na vnitřních stěnách obytné místnosti je silná vrstva omítky, směsi kvalitní hlíny, řezanky a dalších příměsí plev. V 16. století se jednalo hlavně o výmazy mezi trámy, snad později se omazávaly touto směsí celé plochy stěn. To s sebou přinášelo hned několik výhod. Omítka byla dobrou tepelnou izolací. Vrstva hliněné omítky dokáže také pojmout vlhkost v místnosti a naopak v době, kdy je sucho, tuto vlhkost do prostoru vrací zpět. Pokud jsou stěny omazané i z vnější strany, dům je do jisté míry chráněn před požárem, protože hliněná omítky prodlužuje dobu postupného prohoření.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
