Nejtěžší je promítat tmu, říká o unikátním planetáriu astronom Jan Veselý

Jak vypadal právě váš první dalekohled a jak fungoval?
Dobře, protože jsem ho namířil na Měsíc a okamžitě jsem věděl, čím se budu v životě zabývat. Ony tím totiž byly viděti i krátery. Dalekohled vypadal tak, že to byla dřevěná krabice z překližky, dopředu byla přidělaná jedna čočka a dozadu dvě jako okulár. Všechno to bylo podle návodu, který tehdy vyšel v časopise ABC.

Příští pátek to bude přesně rok, co v Hradci Králové funguje nové digitální planetárium. Stavba trvala tři roky, náklady byly asi 111 milionů korun. Pojďme nahlédnout dovnitř a projít technologie, které v planetáriu jsou.
Je to docela paradox. Když chcete promítat hvězdy, tak musíte především umět promítat tmu. Technologie našeho digitálního planetária je unikátní kontrastem. Naše planetárium je čistě digitální. To znamená, že po obvodu bychom našli pět projektorů, které se podobají třeba těm, které mají v kinech. Rozdíl je ale v tom, že když chceme promítat hvězdy, musíme mít obrovský kontrast mezi světlem a tmou. Tato nová digitální technologie umožňuje vesmírem i cestovat, což je druhá nejatraktivnější součást toho, co dnes nabízíme veřejnosti. Můžeme se podívat k planetám sluneční soustavy, ale můžeme zaletět až do vesmíru. Všechny obrazy, které promítáme, jsou reálná astronomická data.

Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové|foto:Marek Tušl

Kolik se do promítacího sálu vejde lidí?
Sál až tak obrovský není. Obrovská je ta projekční plocha. Kapacita sálu je 95 míst s tím, že ideální místa jsou uprostřed. Snažíme se při našich pořadech pro školy kapacitu nenaplňovat úplně, protože většina obrazu se nachází nad vámi, takže první řada není ideální.

Doba, kdy hlavní pracovní náplní astronomů bylo faktické sledování oblohy dalekohledem, je asi nenávratně pryč. Jak vypadá astronom 21. století?
To je další skvělá otázka a další obrovská změna. Ono si opravdu ještě hodně lidí myslí, že astronom celou noc sedí u dalekohledu a málem mu přimrzne oko k okuláru. Dneska je to ale tak, že nastoupila elektronika a dalekohledy jsou schopné pracovat automaticky. Jsou to robotické dalekohledy, které můžete ovládat přes polovinu zeměkoule. Řada astronomů u dalekohledu, kterým učiní nějaký objev, ani není fyzicky přítomna. Dnes se špičková astronomie odehrává u počítačů. Jde o to data, která se naměří pomocí těch velkých dalekohledů, zpracovat.

Co následuje, když astronom objeví nějaký objekt?
Musí o tom sepsat nějaký článek, nějakou zprávu. Velké a špičkové dalekohledy obsluhuje celý tým astronomů. Není to tak, že by astronom samotář něco sepsal a poslal to nějakého vědeckého časopisu, kde to posoudí a zrecenzují, rozhodnou, jestli se to vydá. Na publikaci pracují desítky lidí. Není to tedy tak, že by astronom zvolal do rádia a řekl, že něco objevil. Musí publikovat článek, ostatní oponují, ověřují jeho pozorování.

Alena Zárybnická natáčí s Janem Veselým|foto:Zdeněk Novák, Český rozhlas