Není chleba jako chleba

V Čechách se objevují pekaři jako dvorští řemeslníci v 11. století, ale ve 13. století už bylo pekařů dost. Dokonce se otevřely první chlebné krámy. V Mladé Boleslavi, v jihočeských Netolicích, v Hradci Králové a v Lanškrouně.

Nejstarší pekařské cechy v Čechách byli v Netolicích a v Litomyšli už ve 14. století. A v 15. století patřili pekaři spolu s řezníky k nejbohatším pražským měšťanům. Chléb lze považovat za nejstarší a nejtypičtější pečivo. Žitný chléb, černý nebo také režný se na našem venkově pekl běžně v každé chalupě nebo na statku. V hornatých krajích se místy pekl také chléb z ječné nebo ovesné mouky. Bílý chléb se připravoval z různě dávkované směsi žitné a pšeničné mouky a pekli jej pekaři.

Víte, že:

• Žitný chléb Moskva je zdravý nejen tím, že sníte krajíček a máte dost, ale i tím, že složky žitné mouky – beta-glukany.
• Beta-glukany pomáhají tenkému střevu s mikroflórou. A tím správně působí na náš imunitní systém a posilují ho. 
• Celo-žitný chléb vydrží déle vláčný.
• Žitný chléb Moskva musí do forem – neudrží tvar.
• Ostatní chleby jdou do ošatek – moučí se přes plátěný sáček.
• Nejlépe uchovatelný chleba je vypečený, musí mít tvrdou, chřupavou kůrku. Ta dlouhodobě chrání měkkost chleba uvnitř. 
• Nejdéle se uchovává chleba měkký a voňavý v plátěné utěrce v šuplíku.

Těsto na žitno-pšeničný chleba Šumava v pomoučených ošatkách|foto:Jana Davidová-Kracíková