Kaziči nálady

Kaziči nálady se projeví například tehdy, když máme odejít někam, kam se těšíme. Tady je malý příklad na ukázku!

Žena byla sice v práci, ale stihla i holiče a před večerem se chystá jít s kamarádkami do divadla. Když je oblečená a prohlíží se v zrcadle, vyleze její manžel z pokoje, kde se dívá na televizi a pozorně si ji prohlédne.

„Tys byla u holiče,“ zeptá se a žena přikývne, potěšená, že si toho všiml.

„Vypadáš strašně,“ zkonstatuje kriticky manžel a zase zmizí k televizi. Myslíte si, že se jeho manželka z toho, co řekl, zhroutí? Kdepak! Zajásá, protože její manžel právě řekl něco, s čím určitě mezi kamarádkami večer zvítězí. A až si půjdou po představení někam sednout, musí kamarádky její útratu zaplatit. Tuhle hru, které říkají Vejšplechty našich miláčků, hrají s kamarádkami už skoro dvacet let...

Dovolím si tvrdit, že většina žen, když zjistí, že jejich manžel má někam odejít nebo odjet, je jedno, jestli na několik hodin, nebo na týden, v duchu zajásá a udělá maximum pro to, aby odchod nebo odjezd manžela proběhl v klidu a k jeho naprosté spokojenosti. Dá se dokonce říct, že by se většina žen přetrhla, jen aby už jejich manžel konečně zmizel! 

A víte proč? Protože odchodem manželů začínají pro tyto ženy radostné chvíle ještě radostnější samoty, kdy jejich čas plyne úplně jinak, než když je manžel doma. Přitom, a tady, prosím, pozor!, většina žen, včetně mě, dělá po odchodu či odjezdu manžela to, co by dělala úplně stejně, kdyby byl doma! Ale právě proto, že doma není, jsou pro nás tyto chvíle radostné a radostně plynou v naší, ještě radostnější, samotě.

S touto většinou žen, o kterých vám vyprávím, se potkávám zhruba víc jak půl století, tedy od doby, kdy jsem je začala studovat, pozorovat, naslouchat jim, abych v čase zralosti s nimi naprosto souzněla a stala se jejich vrbou, a tak teď mohu s čistým svědomím prohlásit, že i po půl století se většina žen těší na radostné chvíle v ještě radostnější samotě, která nastane, když jejich manžel odejde nebo někam odjede.

A zrovna tak zůstává po půl století stejná i členská základna Kazičů nálady. Jako nám, ženám, dokázali Kaziči nálady dobrou náladu pokazit před půl stoletím, dokážou nám ji pokazit i dnes. A víte, proč to dělají?

Protože Kaziči nálady nechtějí být doma sami! Jsou na nás závislí! Žárlí, ale pozor! Ne na nás! Oni žárlí na každou minutu, kterou někdo jiný prožije v naší společnosti, zatímco bychom měly být doma, u svého manžela, aby nám mohl, kdykoli ho napadne, kazit náladu.

A proto by nás nejradši nikam nepouštěli a trpí o to víc, když vidí, jak se klepeme na to, až z domova zmizíme! A  protože se na to klepeme, tak nám dobrou náladu naši Kaziči zkazí, než odejdeme, ale nám to nevadí, protože my s tím počítáme!