Nevzali mě na konzervatoř ani do národního, vzpomíná na začátky Dagmar Pecková

Dagmar Pecková patří bezpochyby k nejznámějším východočeským rodákům, pochází z Medlešic u Chrudimi. Vystudovala pražskou konzervatoř a po angažmá ve státní opeře v Drážďanech byla několik let členkou státní opery v Berlíně.

Účinkovala na významných operních a koncertních scénách po celém světě. Vystupovala na prestižních mezinárodních festivalech a zpívala pod vedením těch nejvýznamnějších dirigentů. V roce 1999 získala Thalii za Carmen v pražském národním divadle.

Předpokládám, že teď žijete hlavně rolí krále londýnského podsvětí?
Ano, 12. dubna máme v Lucerně premiéru Wanted Dagmar Pecková alias Mackie Messer. Ono nejde jenom o Mackieho Messera, nejde jenom o Žebráckou operu, jde tam hlavně o hudbu Kurta Weilla. Já jsem tento název zvolila čistě z praktických důvodů. Lidé tady v podstatě od Kurta Weilla nic jiného než Mackieho Messera neznají.

Zpívat jste prý začala se svojí maminkou a sestrou umytí nádobí.
Se zpěvem jsem vyrůstala, byla to naše denní náplň a radost. Profesionálně se nikdo zpěvu u nás v rodině nevěnoval, ale evidentní talenty tam byly, protože můj dědeček byl autodidakt na akordeon. Byl schopen nejen se na ten nástroj sám naučit, ale také si z rádia nebo z různých nahrávek podle sluchu udělat ty melodie a doprovázet se, zpíval po místních hospodách. Moje maminka měla nádherný hlas. Myslím si, že co se týče hlasové barvy a rozsahu, že jsem jí v tom dost podobná. Strašně ráda zpívala, akorát prostě byla jiná doba.

Vzpomenete si, kde se vzal ten první impuls vypravit se do Prahy na přijímačky na konzervatoř?
Myslím si, že to napadlo hlavně moji mámu, já jsem o takových možnostech vůbec nevěděla. Myslím si, že tenkrát mi to bylo dost jedno. Byl impuls paní učitelky Danuše Markové v lidušce. Moji mámu to tak začalo bavit, tak jí to stouplo do hlavy, že jsem ještě v 9. třídě na základní škole chodila na různé přípravy do Prahy, pak jsem ještě přihlásila na dramaťák. Tam mě pan herec Jiří Vala vyrazil a vyrazili mě tenkrát i z té pěvecké. Ve finále jsem skončila v prvním ročníku chrudimského gymnázia a vzhledem k tomu, že humanitní větve už byly obsazené, jsem skončila na matematickofyzikální. Myslím si, že nejen pro mě to byla katastrofa, ale hlavně pro profesory. Pak jsem se na druhý pokus na konzervatoř dostala.

Z kabaretní revue Wanted|foto:Jaroslav Urban

Četla jsem, že i z Národního divadla vás vyhodili pro nedostatek talentu.
Oni mě ani nemuseli vyhazovat, oni mě tam vůbec nevzali. Začínala jsem v Plzni v operetě už ve dvaceti, pak jsem přešla do Hudebního divadla Karlín, to bylo v 6. ročníku na konzervatoři, pak jsem tam tři roky byla. Za ty tři roky jsem se pořád snažila buď se dostat do Ostravy, nebo se dostat do Plzně, nebo někam jinam. Pak jsem předzpívávala v Národním divadle. Tam mi jako tmavšímu sopránu dali roli kontraaltu. To ani nemohlo dopadnout dobře, protože jsem zpívala v úplně špatném oboru. Ten odsudek v roce 1984 byl strašný, řekli mi, že bych v té opeře mohla být nešťastná. Mohu zpětně říct, i když mi nebylo nejlíp, že mi tím pomohli.

Máte dvě děti - syna a dceru. Zdědily talent? Věnují se hudbě?
Talent zdědily, ale hudbě se nevěnují a věnovat nebudou, protože tam není taková ta vášeň. Když toto někdo nemá, tak to nemá smysl. Já znám spoustu lidí i muzikantů kolem sebe, kteří to dělají jenom proto, že si to přáli rodiče. Kolem padesátky, když na vás přijde taková ta krize středního věku, jestli má vůbec něco smysl, jestli má vůbec smysl to vaše povolání, tam nutně musí zvítězit to, že to děláte rádi, jinak to můžete pověsit na hřebík. Když mně bylo umožněno mou matkou dělat to, po čem jsem toužila, tak bych to svým dětem dopřála taky. Můj syn šíleně touží po opravování aut, tak ať to dělá. Dceři je patnáct, dělá anglické gymnázium, tak tam to není ještě úplně jasné.

Vrátíme se do východních Čech. Říká se o vás i přes všechno to toulání po světě, že jste východočeským patriotem.
Jsem, dokonce jsem v Chrudimi založila nový festival. Letos máme na přelomu srpna a září první ročník. Jmenuje se Hudební festival Zlatá Pecka Chrudim. Díky tomu, že jsem v povědomí českého národu jako ta Carmen, tak jsem první ročník udělala ve stylu Carmen. Chrudim jako město má úžasné kouzlo. Je tam několik míst, kde se dá krásně koncertovat, jsou to Klášterní zahrady, kde je to open air. Budu tam dělat interpretační kurzy a učit vrcholně romantické německé, české a ruské písně s přesahem do 20. století. Pak budeme mít koncert těchto interpretačních kurzů. Bude happening v Medlešicích, kde je nádherný zámek, kde se narodila matka Emy Destinové, protože dědeček Emy Destinové pracoval jako správce na zámku. Spolu se mnou tam vystoupí Spirituál kvintet, bude to uvádět Aleš Cibulka.

Co dalšího vás čeká v roce 2017?
Představte si, co se mi stalo. Mně se ozvala přes Facebook jedna paní, že by se mnou chtěla jít na kafe, tak jsem s ní šla na kafe. Ona mi řekla: „Dášo, já bych vám chtěla dát peníze na další CD.“ Chtěla bych jí tímto strašně poděkovat, bude mít věnování na našem CD. Vybrala jsem si jinou mahlerovskou věc, kterou jsem ještě nenatočila, to je Píseň o zemi. Budeme natáčet v červenci 2017, vyjde to v roce 2018. Jsem za to strašně vděčná.

Alena Zárybnická a Dagmar Pecková při natáčení Záletů|foto:Zdeněk Novák, Český rozhlas

Minule na vašem místě seděl oční lékař Jiří Blažek, mimochodem také chrudimský rodák a milovník vážné hudby, a nechal zde pro vás otázku: „Já vzhledem k tomu, že jsem i trochu hudebník a hraju i v takovém dobrovolném hudebním tělese Chrudimské komorní filharmonii, tak ač tuto otázku považuju za hodně troufalou, tak bych se chtěl zeptat, jestli by paní Dagmar Pecková někdy nechtěla třeba jednu skladbu nebo jednu operní árii si s námi zazpívat.“
Já s tím nemám problém. Jestli pan doktor Blažek mě bude kontaktovat, když budu třeba zrovna na festivalu Zlatá Pecka, tak se můžeme domluvit. Jinak není i problém domluvit se s mojí manažerkou. Ale samozřejmě jednu skladbu zcela jistě.

Více o tom, co poslouchá, když relaxuje nebo jede autem, jaké to bylo, když se jako mladá vydala do ciziny, kde ji překvapilo publikum, jaká byla spolupráce s režisérem Jozefem Bednárikem na Carmen, se dozvíte při poslechu záznamu pořadu.