Jan Vala: Po vyhazovu z televize jsem skončil v JZD

V loni oslavil osmdesátiny, žije na Znojemsku. Pamatujeme si ho ze začínající Ypsilonky, z koncertů skupiny Plavci, z divadla Atelier a hlavně z Československé televize, kde působil v publicistickém pořadu Mladýma očima a pak uváděl populární Televizní klub mladých. Komentoval Bratislavskou lyru, anketu Zlatý slavík nebo pořad Manželský pětiboj. Hostem Záletů je herec a moderátor Jan Vala.

Většina vašeho života zůstává mimo média. Kdybyste měl vybrat jedno téma, o kterém bychom teď spolu mohli mluvit, které není veřejně známé.

Třeba to, že mám rád velehory, a třeba to, že jsem jednou jedinkrát v životě režíroval televizní film, a to, že ten film zná málokdo, snad jen horolezci, když si ho objednají někde ve vydavatelství Alpy anebo na horolezeckém svazu. Film se jmenuje Johann Stüdl - muž, který rozhýbal Alpy.

Po Stüdlovi je pojmenována jedna z mnoha výstupových tras na nejvyšší kopec Rakouska, na Grossglockner. Šel jste po ní někdy?

Šel. Nedošel jsem až nahoru, protože samozřejmě při tom natáčení nebylo mnoho času. Jedině, když se něco zadrhlo, najednou byl čas. Takže jsem kus cesty se rozhodl ujít a líbilo se mi to. Mně se líbilo všechno kolem Stüdla, protože úžasný člověk.

Ráda bych se teď v tom vzpomínání vrátila do roku 1984, do momentu, kdy vás vyhodili z Československé televize. Co jste provedl?

V podstatě o tom už ani nechci mluvit. Už je to tak dávno a byl takový večírek, kterého jsem se ani nechtěl zúčastnit, na kterém se představovala Ljuba Mesteková, která byla dosazena do naší redakce, aby z nás udělali správné hochy. A protože ani Ota Štajf a ani já jsme nebyli v partaji, tehdy jsem se nepříliš hezky vyjadřoval na adresu ústředního ředitele Jana Zelenky a jeho náměstka Libora Batrly, a někdo to okamžitě donesl. Šlo to rychle, zavolali mě, ať už tam nechodím, že si můžu maximálně vzít věci ze stolu, tak jsem tam šel.

Pak přišly docela krušné chvíle, protože mě také, kromě jiného, sebrali mou hračku. Moji radost ze života, že jsem takový pořad mohl dělat. Zajímavé bylo, že jsem tu radost musel hledat, protože jsem se nemohl chytit. Okresní tajemníci v Praze i jinde zasáhli okamžitě, když se dozvěděli, že bych měl někde u někoho začít pracovat. Tak jsem nakonec skončil v přidružené výrobě JZD Rozvoj Posázaví a montoval jsem ocelové haly. Tam to bylo pěkné. Radost byla jenom z té party a z toho mého kamaráda.

Tak jsem si vymyslel, že budu studovat. Zeptal jsem se kamarádů, jestli by to unesli, že bych vždycky tak čtyři dny v měsíci nebyl na pracovišti. Oni řekli ano. A tak jsem si udělal po vysoké škole ještě zase střední hotelovou v Poděbradech.

Víno bez příběhu je ztracené.

Když nejsme znalci vína, nejsme možná ještě ani milovníci vína. Co by nás mělo přesvědčit o tom, abychom touhle cestou šli? A čím nás ta cesta obohatí?

Obohatí nás tím, že si myslím, že víno a všechno kolem něj je úžasná celoživotní pohádka pro dospělé. S vínem si je možné hrát a s vínem je možné se těšit a vyhledávat ho a domlouvat se, protože víno je společenské. Po víně vám nepadá hlava do dlaní a neusínáte s hlavou na stole a při víně obvykle, a to je ještě důležitější, se lidé nejrůznějších profesí a vzdělání baví o věci, která je spojuje, a to já mám rád na světě.

Jedno místo, které vám díky Putování za vínem, anebo Vinorodým břehům přišlo do života a budete se tam navždy vracet?

Nevím, jestli se tam budu vracet, ačkoliv bych rád. Snad nejkrásnější vinařské místo na světě je Pinhão, asi 80 kilometrů od Porta. Tam bych se chtěl vrátit a bude-li mi dáno, abych mohl natočit další Vinorodé břehy, tak bych rád udělal Portugalsko.

Pěstuje se vůbec víno na březích moře?

Třeba na Madeiře, tam je blízko k moři všechno. Dělá se to ovšem tak, že se z rákosu nebo z čehokoliv dělají zábrany, aby se příliš mnoho odparu nebo mořské mlhy a slané vody vína nedotýkalo. A určitě bude ještě mnoho dalších míst. Já totiž nejsem znalec. Já jsem začal pozdě. Chtělo to od mládí začít s vínem. Pak bych možná byl znalec, ale že mám víno rád, to jo.

Máte nějaký oblíbený citát o víně?

Mám citát, který se mi zalíbil, když mi ho kdysi pan profesor Kraus, rád na něj vzpomenu, řekl a zněl: „Odrůda je matkou vína. Půda a poloha jsou otcem vína. A ročník je osudem vína.“

Poslední otázku klade umělá inteligence. Které víno byste doporučil začátečníkům a proč?

Především dobré. A to nemusí být nejlacinější, ale někdy i může. Začít s vínem s někým poučeným, kdo nám o něm může hodně říct a my se to učíme rozeznávat, protože v tom je ta krása.

Proč se Jan Vala rozhodl Johannem Stüdlem zabývat? Jaké bylo vrátit se do televize a hned uvádět silvestrovský pořad? Co pro něj bylo při natáčení pořadů o víně nejpřekvapivější? Musí být za dobrým vínem příběh?

Spustit audio

Související