OCU Feuilleton: Pardubická scéna žije!

Vloni na jaře jsme s kolegou Ondrou Vojtěchem vymysleli dvoudílnou reportáž, ve které jsme mapovali tehdy poměrně tristní stav pardubické hudební scény. Tehdy se nám zdálo, že tady – lidově řečeno – chcíp pes. (Myšleno pes jako zvíře ne jako klub). Nové kapely nevznikaly, ty zavedené to buď rovnou zabalily nebo nějak ještě přežívaly. Přestal fungovat internetový server Pach i jeho mladší nástupce Ikalkata, které se staraly o aktuální informování a fakticky tu místní scénu sdružovali.

Po roce musíme zkontaktovat, že buď jsme se tehdy šeredně mýlili, nebo se během těch 365 dní stal malý pardubický zázrak. Najednou máme pocit, jako by se Pardubice – co se hudební scény týče - zase zhluboka nadýchly.

Tím nejviditelnějším obrozením je vydání kompilace Aromaterapie. Vydat v dnešní době dvojcédéčko s nahrávkami místních kapel, to se jeví jako čiré šílenství. Ale to, že se už prodala takřka polovina pětistovkového nákladu, značí, že by autoři nápadu nemuseli vyloženě prodělat kalhoty. Tím největším zázrakem pak je samotná kvalita zastoupených kapel. Asi nikdo nemůže čekat, že rovná třicítka nahrávek budou samé skvosty. Přesto musím říct, že valná většina písní má svou kvalitu a nepostrádá nápad. A to ani nemusíme jmenovat matadory typu Vypsaná Fixa, Ready Kirken, Magnetik a Volant nebo už přeci jen prověřené Double Bubble, Eastpark nebo Matthews Workshop.

Pojďme zmínit chrudimské Passage of, jejich *47 je hitový jazz funk. A to přitom hrají pouhý půl rok!

A nebo garážově znějící Suns 77, kteří zní, jako kdyby včera přijeli žlutým autobusem z Manchesteru.

Velkým objevem jsou i Phosgene Girls, kteří hudebně i vizuálně navazují na novoromantismus přelomu 80. a 90. let.

Uvidíme co vyleze z projektu bubeníka Vojty Kudrnáče Mlask, kde prim hrají bicí a perkusivní nástroje.

Zábavná je i kabaretní erotika v podání dámského tria Myštet, který se evidentně nebere příliš vážně.

Myštet.jpg|foto: kapela Myštet

Aromaterapie objevila i Psycho.tim, podzemní kapelu, která v naprostém utajení funguje snad už od 90. let. Jejich hlavní devízou jsou příběhové texty a melancholická atmosféra.

A mohli bychom jmenovat další a další.

Parta kolem Aromaterapie slibuje i další aktivity - koncerty, jakýsi internetový rozcestník a do budoucna snad i další cédéčko.
Snad jedinou výraznou slabinou tohoto obrození pardubické scény je, že za ním stojí stále ty stejné figury jako Márdi, Peetrs, Ladis, Rodriguez, James, Mára Kukla, Lumír Sokol – tedy lidi, kteří pro místní scénu své odpracovali a dnes už mají nárok po Třídě Míru vozit kočár s potomkem.
Pokud se toho nechytnou mladí, nadšení gymnazisté třískající do nástrojů někde v garáži na Dubině, hrozí, že bude toto obrození jen chvilkovou záležitostí. A celá slavná scéna zase brzy usne spánkem bezesným.