Nová alba: Madfinger, Čankišou a Sto múch
Novinky vydávají pražští funkeři, etnorockeři i slovenský objev
Funky kapel u nás je tak deset, zaplaťpánbůh za ně a za to, že se někdo u nás o tento druh muziky snaží. I když to ne vždy dopadne zrovna na jedničku s hvězdičkou. Novinka pražských Madfinger je tak na chvalitebnou, jednotlivé písně jsou navzájem poměrně zaměnitelné a nějakých výraznějších momentů, které zbystří posluchačovu pozornost, tu zas tolik není. Nejvíc jich najdeme v hitové Stop it, kterou ozvláštnila řada hostů v čele s Vojtou Dykem, beatboxerem Endruem z Mako Mako a rapperem Nironic. Budeme Madfinger, ve kterých ještě nedávno zpívala Markéta Foukalová z Lanuga, nadále sledovat.
Faÿt, tak se jmenuje nová deska brněnské crossoverové kapely Čankišou, která posluchače překvapí výrazným přiostřením a rockovějším nápřahem v některých písních. Sedmička muzikantů si holt vzpomněla na svoje začátky v rockových a alternativních formacích. Jinak to jsou ale ti Čankišou, jak je známe. Opět s těžkotonážním frontmanem Karlem Heřmanem za mikrofonem, řadou exotických nástrojů obohacující zvuk a nesmí chybět svahilské texty o národu jednonohých lidí. Už by se taky Čankišou, jakožto skvělá koncertní kapela, mohli dočkat nějakého výraznějšího docenění u širší posluchačské obce.
Čas od času vám v Neonu představujeme nějakou tu slovenskou kapelu. Dnešním objevem jsou výborní Sto múch z Banské Bystrice. Jde o zábavnou partu muzikantů, kteří baví svými koncerty a nedávno vydali třetí desku Skorotlčúce. Jde hned o 2CD, kde je 32 písní o lásce a rozchodu jedné dvojice. Začátek je tedy veselý, a závěrečné písně pak hodně smutné. Novináři jejich hudbu přirovnávají k velikánům slovenské hudby Dežu Ursínymu a Jaro Filipovi.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.