Organizace Děti v akci podporuje děti z dětských domovů v zájmových činnostech

Organizace Děti v akci klade největší důraz na potenciál dětí a jejich mimoškolní rozvoj:

„Bohužel ne všechny děti mají možnost dělat to, co je baví – chodit na kroužky, tancovat, na gymnastiku, apod. Snažíme se proto řadu dětí podporovat v rámci našich projektů. Například v soutěži Hledá se talent, která funguje čtvrtým rokem a do které se zapojilo více než 200 dětí. Tím, že děti přijdou do nějakého sportovního klubu, poznají nové kamarády, jiné prostředí. Věcí, které takto hraje pro zejména na psychiku a vývoj dítěte je přitom poměrně dost. Přijde mi proto důležité, aby děti dělaly to, co je posouvá vpřed.“

Projekty organizace jsou financované pouze ze sponzorských darů. K tomuto účelu je zřízen transparentní účet, na který může kdokoli přispět libovolnou částkou.

„Organizaci jsme zakládali s tím, že nechceme žádné dotace. Vše je založené na transparentním financování od lidí, které přispívají také svým srdcem. Pravidelně s námi na akce dětských domovů jezdí, někteří je už sami začínají organizovat. Vidí, že to má smysl. Mám z toho velkou radost.“

Chybí podpora biologických rodin

Organizace pořádá i osvětové aktivity. Spolupracuje s několika dětskými domovy a snaží se odbourávat zažité předsudky a stereotypy, které jsou stále ještě s institucionální péčí úzce spjaty.

„Posuzujme jednotlivá zařízení, v každém ústavu to vypadá jinak. Velkým problémem je informovanost společnosti. To je velkým úkolem nejenom pro nás, ale i pro ta zařízení. Představa lidí o tom, jak to v ústavech funguje, je zkreslená a naivní. Lidé mají spoustu předsudků, panují tu velké stereotypy. Řada lidí má představu, že v dětských domovech jsou pouze romské děti. Ale není tomu tak. Řekl bych, že je to vyrovnané. Samozřejmě se to liší v rámci krajů – jinak to bude například v ústeckém a jinak v pardubickém kraji.“

Podle ředitele organizace Ladislava Samka chybí v ČR podpora biologických rodin, kterým jsou děti odebírány na základě jejich nepříznivé socioekonomické situace.

„Osobně jsem se například u romských dětí nesetkal s tím, že by byly týrané či zneužívané. Podle mého je to další úkol státu zamyslet se nad způsobem a stylem odebírání dětí. Znám spoustu případů, kdy jsou děti odebrány ze socioekonomických důvodů. Například když jich žije deset v jednom pokoji. Což samozřejmě není standartní, ale dalo by se to nějakým způsobem vyřešit. Stát by pro tyto případy měl připravit nějakou podporu rodin tak, aby v nich děti mohly zůstat. Myslím si, že jinak je řada dětí odebrána zbytečně.“