Ostrý dech a žádný stres? Klarinetista se utužuje běháním

„Když člověk běhá denně, dávky si sám přidává. Doufám, že mi i ten maraton někdy vyjde. Velice rád sportuju. Postupně jsme začali běhat se sestrou. Jezdíme taky na závody, kterými se bavíme. Je to skvělý doplněk k hraní,“ myslí si Javůrek.

Běžel třeba od pramene Vltavy do Prahy. „Je to štafetový závod s velice přísnými pravidly asi na 350 kilometrů. Běhání se s hraním doplňuje. Muzikantům na dechové nástroje určitě dost pomáhá, stejně jako plavání. Upevňujete si správné dýchání. Koncerty jsou velice stresovou záležitostí. Běháním se dá stres vyplavit a dá se na něj i připravit. Té práce je tolik a aby člověk podal nejlepší výkon, potřebuje být v dobrém zdravotním stavu.“

Místo lesního rohu klarinet

Javůrek tedy hraje na dřevěný dechový nástroj. „Nahoře je plátek, který se rozezní. Jak vibruje, vydává krásný zvuk. Táta chtěl, abych hrál na lesní roh. Nakonec se k němu dostala sestra. Ale vždycky jsem říkal, že v souboru se ladí podle klarinetu. Chtěl jsem na něj hrát. A už na něj hraju asi dvanáct let.“

Soubor Belfiato Quintet zvládl už desátou sezónu. „Tento soubor vzniknul hned v prvním ročníku Gymnázia Jana Nerudy. Chtěl jsem se věnovat komorní hře a pokusil jsem se dát dohromady dechový kvintet. Udrželi jsme ho doteď. Připravujeme debutovou desku. Vymýšlíme prostory pro nahrávání – vypadá to na Rudolfinum.“

Přípravy na vystoupení nebývají úplně snadné. „Každý rok děláme týdenní soustředění, kde se snažíme nastudovat kompletní repertoár na celou sezónu. Někteří členové žijí trvale v zahraničí. Proto musíme setkání hodně plánovat. Jsme na sebe přísní, aby výsledek byl co nejkvalitnější. Všichni musíme být předem dost připravení. Jsme zaměstnaní, máme dost povinností, ale je potřeba se věnovat taky domácí přípravě,“ upozorňuje Jiří Javůrek.

Čtěte také