Pardubice a Keňa k sobě mají blíž, než se zdá
Několik tisíc kilometrů nemusí být vůbec žádná vzdálenost. Děti ze Základní školy Pardubice – Studánka jsou v kontaktu s těmi keňskými. Zajímají se o jejich osud a podporují je. V pozadí těchto aktivit stojí třeba lékařka Kristýna Herrmannová. Byla na stáži českých zdravotníků a lékařů v nemocnici Itibo v západní Keni.
„Je to zdravotní středisko v oblasti, kde jich zrovna moc není. Chybí tam zdravotní péče. Když už tam nějaká je, tak ti lidé jsou natolik chudí, že nemají na to, aby si ji zaplatili. Platí systém, že cokoliv vyžadujete od lékaře nebo od zdravotníka, musíte si zaplatit v plné výši. Před deseti lety se středisko rozhodl vybudovat Aleš Bárta.“
Herrmannová o něm mluví jako o svém kamarádovi. „Rozhodl se, že část svého života obětuje pro Afriku. I když mu to asi v tuto chvíli dává víc, než mu to bere. Moc ho obdivuju. Vyvolává v člověku motivaci dělat něco víc, což se dnes jen tak nevidí. Když jste s ním, tak se skoro neustále navzdory smutným událostem smějete.“ Lékařka taky už několikrát viděla dokument Olgy Špátové o tomto muži.
Úplně jiná medicína
Zdravotnictví v Česku a v Keni se jenom těžko porovnává. „Přeci jenom tady máte nějaké vzdělání, vědomosti, k tomu zázemí, vyšetřovací metody, léky a jde jenom o to, abyste to nějakým způsobem aplikovali. V Keni to je naopak. Máte vědomosti, ale nemáte k tomu vůbec nic. Přitom to musíte taky aplikovat. Je to náročnější, ale o to hezčí. Člověk se musí vyrovnávat s tím, že často nemůže pomoci, třeba u chronických onemocnění. Ale u akutních to jde a je to tam vidět víc než tady,“ říká Herrmannová.
Komunikace s místními je přitom omezená. „Dvacet třicet procent jsou schopní komunikovat v angličtině, zbytek mluví místním jazykem nebo svahilsky. Musíte se spoléhat na to, co na tom člověku reálně najdete. Z vyptávání se toho moc nedozvíte.“
Kořeny spolupráce
Kristýna Herrmannová před časem odjela s kolegou do Itiba. To byl vlastně start pozoruhodného projektu. „Když jsme se vrátili, byla maminka kolegy natolik nadšená, že se rozhodla seznámit děti, které učí na základní škole, víc s touto tématikou. Podařilo se navázat spolupráci mezi pardubickou školou a školou v Itibu formou výměny dopisů. Vybíraly se peníze na psací potřeby, sešity. Pak za mnou přijel kamarád přímo z té vesnice a udělal na škole dvouhodinovou besedu. Nakonec jsme dospěli až k Adventnímu koncertu pro Itibo.“
Ten hostí ve středu od 17 hodin sál KD Pardubice-Dubina. „Měl by tam být i keňský čaj přímo z oblasti školy a zdravotního střediska. Itibo je v místech, kde jsou jenom vesničky a čajovníky.“
Jak se žije v Keni
Děti v Keni podle Herrmannové žijí víc bez dozoru, protože rodiče musí pracovat od rána do večera. „Nevidím to jako negativum. Ráno vyběhnou z domu, běhají po polích a večer se zase vrací domů. Připomíná to víc dětství našich rodičů, prarodičů.“
A někoho možná překvapí, že v Keni je běžnou součástí života mobilní telefon. Ve více státech Afriky ho používají jako formu bankovního účtu, platí s ním.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
