Pavla z Olomouce|Moji prarodiče Marie a Josef měli děti Dagmar, Drahomíru a Vlastimila, Maminka mi dala jméno Pavla, (bratr Petr) já po babičkách pokřtěna Pavla, Marie, Anežka, přeji hezkou noc PavlaMaríAn.
Martina|Moje babička byla z 11 dětí a když se narodila ta poslední, tak už asi nemohli najít vhodné jméno, tak jí dala kmotřenka jméno Delfína. Její maminka ale tak plakala, že jí potom celý život říkali Máňa, tetička byla moc milá, tak jí to jméno i slušelo.
Adolf|Moji rodiče mně tvrdili, že mně jméno po nikom z rodiny nedali. Leč nedalo mně to a díky internetu jsem dohledal, že pradědeček byl Adolf, pocházel někde od Lince a byl malíř pokojů nebo čalouník a zemřel v roce 1945. Nechápu proč mně to naši tajili.
Marta|Od mojí babičky sestra se jmenuje Marie a říkali jí Mařka, její dcera Marie byla Mařena, nevěsta byla Mařenka a vnučka je Máňa, takže Marie jsme neříkali žádné, jenom jsme je rozlišovali těmi odchylkami.
Věra|Synovi nestačila matka Věra tak se oženil s Věrou,její maminka je také Věra,Babička Věra.Dcerce dal jméno Justýna-Věra.A jejich teta je také Věra.Zkrátka mají převěrováno.Hezký večer všem.
Yveta|
Zdravím vás, pane Borku, i všechna Ponocňátka. Každé jméno vyslovené s láskou je hezké. Já jsem dostala jméno do vínku od rodičů podle paní Simonové. Nemohla jsem ho ovlivnit, ale jsem s ním spokojená. Už ho nosím sedmdesát let. Bohužel jsem se jménem nezdědila hudební talent. Zajímavější, alespoň z mého pohledu, byl výběr jmen pro našich šest dětí. Vybírali jsme je podle toho, jak se nám líbila. Jen jsme nechtěli, aby nevyzněla ve spojení s příjmením směšně, jako jsem viděla nápis – Tomáš Fuk. S naším příjmením by to mohlo dopadnout podobně.
Jaké bylo ale překvapení, když jsem se v důchodu začala zabývat rodokmenem. Jména, která jsme dětem vybrali, se v našem rodě opakují vlastně už od 18. století. (Dál jsem se zatím nedostala.) Jak se zdá, k tomu našemu příjmení Malý asi tak nějak patří. Dobrou noc a doufejme, že se brzy budeme zase smět beztrestně setkávat.
Soňa|Dobrý večer pane Kapitančík a všem posluchačům noční chvilky. Když se nám narodil syn tak
tchán očekával proto že byl jediný mužský potomek tak ponese jméno po něm Josef ale to jsem
v porodnici změnila na Tomáše což jako snacha jsem si dovolila moc . A to jsem pociťovala do konce jeho života.Tomášek to snášel jako dítě dost těžko , nedostal nikdy nějaký dárek od tchána
a on před ním dával dárky vnučkám.Teď máme vnučka který se jmenuje po manželovi Jiří ale ne
bylo to naše přání ale naší snachy. Pro nás bylo hlavní , že se narodil a je zdraví . Tak všem Josefům přeji hodně zdraví . Naslyšenou Soňa
štika |Odlehčené téma do dnešních dnů. Chválím a děkuji. Do rodiny mého otce vstoupila Libuše. V roce 1916, kdy jako osmnáctiletý narukoval na italskou frontu a doma se chystal na svět sourozenec už několikátý. Byla to holka a jeho přání bylo aby se jmenovala Libuše. Rodiče mu to splnili už proto, že nebylo jisté zda se z té vojny vrátí. Vrátil se. A jak šel čas rodina se rozrůstala a přibývalo potomků se jménem Libuše - celkem patnáct. Nová doba udělala STOP a v rodině pokračují - Tea, Melanie, Vanessa. Libuše se dědila přes osmdesát let. Vřele zdravím štika.
Dana|Zdravím Vás, pane Borku a taky všechny posluchače. Moje maminka měla velmi dlouhé jméno a taky dlouhé příjmení a když se vdala, tak měla ještě delší příjmení, tak ji to vždycky štvalo a nikdy nechtěla jméno po sobě, takže u nás dědičné nebylo a ani dál nepokračuje. Ale já jsem se svým jménem hodně spokojená a protože jsem si vyvdala úžasné francouzské příjmení, které u nás víc neexistuje, tak jsem spokojená se jménem i příjmením, jen je škoda, že to příjmení dál u nás už mají jen samá děvčata.
JJana z Prahy|Dobrý večer vám pane Borku i všem posluchačum NL,Když dcera čekala druhé dítě moc si přála chlapečka.Problém byl v tom,že by se musel jmenovat Josef po otci a po dědovi,byla to v jejich rodině tradicí,Jelikož jsme neměli partnera dcery rádi neboť ji často fyzicky i psychicky týral.přemlouvali jsme dceru aby ho vyhodila ,že ji se vším pomužeme,Nechtěla,věřila,že se po porodu syna změní.Přišla totiž z ultrazvuku s tím,že to bude kluk.Paní doktorka řekla,že tak ,velké kuličky,už dlouho neviděla.Manžel jen zabručel,buh ví co tam viděla...Za několik měsícu dcera porodila.Když jsem volala do porodnice zda dcera už porodila,řekla mi sestřička památnou větu,máte krýsnou holčičku i když trochu mamutku...Snad jsem ani nepoděkovala a štěstím jsem se rozbrečelaAdélka měřila 54cm a vážila4,47kg.Nakonec byla za dceru ráda i dcera která během měsíce partnera vyhodila z bytu protože chodil domu opilý.Letos bude Adě 20 let a vubec není ,mamutka,ale krásná šíhlá slečna která studuje na vojenskou záchranářku Přeji všem pevné zdraví posluchačka Jana
