Perníček vede děti ke kultuře prověřené staletími

„V těchto tancích se nic atypického neděje. Jde o nejpřirozenější pohyby, které už byly přirozené našim předkům. Děti získají základy muzikálnosti. V lidových říkadlech najdeme rytmizaci, v lidových písních zase krásné melodie,“ říká vedoucí souboru Lenka Šťastná.

Dnešní generace zájem má

V případě Perníčku vůbec neplatí, že by bojoval s nízkým počtem účastníků. Spíš naopak. „Máme sedm skupin. Ty jsou úplně naplněné. Momentálně do souboru chodí 140 dětí a jsme velice rádi, že je to stále zajímá. Jedeme od přípravkového věku a dost často se stane, že někdo přestane, zkusí jiné zájmy. To je samozřejmě dobře, protože dítě se má rozvíjet všestranně. Ale taky se stane, že se vrací, protože se mu u nás líbilo.“

Šťastná se každodenně raduje z dětského nadšení: „Snad je to baví. Krásně se na ně dívá a pracuje s nimi. V souboru mám úžasný kolektiv spolupracovníků. Nedělám ho sama, to by se nedalo. Zapojují se i rodiče, za což jim moc a moc děkuju. Jsou naší oporou a nedílnou součástí. Kéž by to takto klapalo dál.“

Příští rok: kulatiny

Dětský folklorní soubor Perníček vznikl v roce 1986 při Základní umělecké škole v Havlíčkově ulici v Pardubicích. Dodnes pokračuje prý oboustranně prospěšná spolupráce se školou. „Nastoupila jsem asi o tři roky později k paní učitelce Blance Sloukové. Ta mě provedla taji folkloru a odhalovala mi různá tajemství nejen lidového tance. Sama je neuvěřitelně milá, laskavá bytost. Tím pádem nás všechny o to víc připoutala k sobě, k folkloru, k lidovému umění. Jak si nás vychovala, takoví teď jsme,“ usmívá se Lenka Šťastná.

Nedávno zažil Perníček taky mezinárodní setkání. Konal se 17. ročník festivalu Tradice Evropy. „Přijeli hosté ze Srbska a z Indie. S oběma soubory se už známe. Indové tady byli naposledy před dvěma lety. Když přijeli poprvé, měli páskové botičky naboso asi v pěti stupních Celsia. Na naši zimu opravdu nebyli připravení. Neustále se chumlali do všemožných svrchníků. Neměli ani zimní bundy. Letos přijeli s lepší výbavou.“