Pes z útulku? Je to sázka do loterie, ale já měla šťastnou ruku, říká chovatelka
Nebojte se přibrat do rodiny psa z útulku. Většina takových odložených psů se umí za poskytnutí nového domova odvděčit. I když jsou i výjimky. My jsme ale pozvali k mikrofonu chovatelku Olgu Ningerovou Šimonovou, která má v péči už třetího psa z útulku a neměnila by.
„Zatím jsem měla v životě tři psy a všichni byli z útulku. Teď momentálně je to Pepina, která má hodně z jezevčíka, ta je mladší. Ale přesný věk neznáme. Ale je moc chytrá. Pak máme dalšího křížence Jáchyma. To je srdcař, je to prostě samec,“ směje se chovatelka.
Minulost zjistíte těžko
Je dobré znát minulost psa, kterého si z útulku bereme, ale většinou se to zjistit nedá. Je to prostě sázka do loterie. A Olga měla šťastnou ruku. Všechny její psy přivezla do útulku městská policie a nikdo se k nim nehlásil. Někdo je prostě odložil, vyhnal…
„Moje první fenečka byla nalezena hned po porodu. Našli ji bez štěňat. A to by fena nikdy neudělala, aby utekla od mláďat. Byla moc smutná. Ale jakmile jsem ji přijala, začalo se to zlepšovat a nakonec se z ní stal skvělý pes,“ popisuje svou zkušenost chovatelka.
Dočasky se osvědčily
Pokud se bojíte, že si vyberete zvíře se zlozvyky, vyzkoušejte psa, který je v dočasné péči, lidově se tomu říká dočaska.
„Dočaska je dočasná péče o psa v rodině, kde mají s chovem zkušenosti. Připravují ho tak na život u stálého majitele. Ale já bych se nebála ani útulků. Vždyť jsem doklad toho, že to může skvěle fungovat. Tři psy jsem zatím měla a paráda,“ usmívá se Olga Ningerová Šimonová.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
