Pípne akutní zpráva a hned běžím k vrtulníku
V pátek a v sobotu (15.-16. května 2015) bude královéhradecké letiště patřit vrtulníkům a autům nejrůznějších kategorií. Tradiční Helicopter show a novější Rally show potěší určitě malé kluky i dospělé kluky.
Mluvit o tom všem budu s Danem Tučkem, pilotem letecké záchranky. Přiznám se, že ho znám už pěknou řádku let a vím, že kromě letadel a vrtulníků ho právě taky auta hodně baví.
Řeč bude taky o Danově velké lásce, myslím tím leteckou akrobacii, a o práci pilota záchranného vrtulníku. Určitě se dostaneme i k Danovu tatínkovi Ivanu Tučkovi, mistru světa v letecké akrobacii.
Mýlím se, když říkám, že máš pořád duši akrobata?
Akrobacie byla vždycky mým snem. Vyrůstal jsem v akrobatické rodině, takže už od prvních začátků létání na větroních jsem toužil po akrobacii. To se nedá zapomenout.
Bylo ti tehdy, jestli dobře počítám, osm let, když tvůj tatínek v Českých Budějovicích vyhrál titul mistra světa. Byl jsi tehdy u toho? Viděl jsi ho létat?
Byl jsem tehdy u toho. Byl jsem u toho větší část, ale pak začal už školní rok, takže na samotném finále a vyhlášení jsem nebyl, což mě určitě mrzelo. Pamatuji si atmosféru a vím, že mě to hrozně fascinovalo.
Jak skončila tvoje akrobatická kariéra alespoň ta závodní? Určitou roli sehrálo i to, že tvůj tatínek a i strýc v letadlech zahynuli?
Sehrálo to samozřejmě tu největší roli. Je pravda, že po mém mistrovství světa po tom roce 1997, tak rok 1998 – 1999 jsem nesoutěžil, trénoval jsem, ale nejezdil jsem po soutěžích s tím, že jsem musel nějakým způsobem víc pracovat. Letecká akrobacie je přeci jenom finančně poměrně náročná. Říkal jsem, že pak začnu zase soutěžit aktivně. Pak došlo bohužel k tragédii, kdy můj taťka zahynul vinou technické závady na letounu. Byl to pro mě impuls, že jsem si řekl, že akrobacii přestanu létat, byť si myslím, že akrobacie je úžasná, ale přeci jen je to extrémní sport a jakákoliv chyba technická nebo pilotní končí většinou tragicky. Vzhledem k tomu, že jsem měl v té době jedno dítě, teď už mám dvě, tak jsem si řekl, že akrobacii už aktivně létat nebudu. Sem tam si zalétám, ale spíš už se koukám ze země a obdivuji kolegy.
Letecká záchranná služba to je další téma mého povídání s hostem. Kdy přišlo to rozhodnutí, že se z tvého koníčka stane profese?
Touha to byla od dětství. Ve svých patnácti letech, když jsem začal létat na větroni, tak touha byla akrobacie a druhá touha byla tenkrát stát se práškovacím pilotem, protože táta práškoval a mně to přišlo jako nejúžasnější zaměstnání. Mimochodem si to myslím dodnes, že to má svoje kouzlo. Po revoluci zhruba dva roky jsem začal létat jako instruktor v letecké škole na klasických letounech, do toho jsem létal akrobacii. S koncem akrobatické kariéry jsem začal létat na vrtulnících. Musím říct, že jsem měl do té doby k vrtulníkům trochu odpor. Říkal jsem, že létání je napodobování letu ptáka a žádný pták nemává křídly nad hlavou. Kolega pan Suchánek mě k tomu postupně přivedl, naučil mě létat s vrtulníkem a musím říct, že je to taky úžasné. Můj názor teďka je, že opravdu hezké létání, že to může bavit, že to má svůj náboj, jsou větroně, letecká akrobacie a létání s vrtulníkem.
Jak rychle po oznámení faktu, že je třeba, aby startoval vrtulník, se ten vrtulník odlepí od země?
Budu teďka mluvit o Hradci Králové, kde občas také sloužím záchranku. Tam to chodí tak, že nám zapípá pager. Ve chvíli, kdy mi zapípá, je tam pouze nápis akutní výzva. Utíkám k vrtulníku a začínám startovat vrtulník. V průběhu nahazování, a to ještě nevím, kam letím, přijde záchranář, který mi oznámí, kam letíme, řekne mi vzdálenost a kurz a nastaví mi to všechno do přístrojů. To probíhá tak rychle, že zhruba od výzvy jsme nejpozději do 1,5 minuty ve vzduchu.
Kromě práce v záchranném vrtulníku se věnuješ i spolupráci s televizními štáby filmovými i sportovními. Já začnu tím sportem. Jizerská padesátka nebo taky mezinárodní pražský maraton to jsou významné akce, kde jsi s vrtulníky létal?
Létal a létáme pořád. Jizerské hory už jsou hory a i tam nás dokáže překvapit počasí. Už jsem tam jednou nad Jizerskou padesátkou měl problém se silným větrem, takže ani tam se to nesmí podcenit.
Já jsem si přečetla, že ses podílel na natáčení takových filmů, jako byly třeba Letopisy Narnie, Hartova válka atd. Zavzpomínej?
Občas jsou problémy. Je problém, když pan režisér, jedno jakého filmu, má svoji představu a odmítá reflektovat na bezpečnost nebo na možnosti. My jsme měli takový konflikt při dvou natáčeních, jeden byl Blade 2 a jeden byl xXx. Dokonce jeden záběr z druhého filmu jsme odmítli létat. Bylo to nad Vltavou, bylo to hodně medializované. Tahali parašutistu za lodí a to se mělo točit z vrtulníku. My jsme to odmítli pro opravdu silný vítr a řekli jsme, že je to nebezpečné. Režisér řekl, že to by se mu v Americe nikdy nestalo, že se neodmítá. Pak šli pouze s parašutistou natáčet záběry a zabily ho mostní konstrukce vlivem větru. Pak došlo k výměně režiséra a my jsme dál pokračovali v natáčení. Takže občas konflikty jsou.
Hned na začátku jsem říkala, že letiště v Hradci Králové bude patřit vrtulníkům a závodním autům. To je, pokud se vrtulníků týká, velice tradiční akce. Kolikátý ročník?
Jedná se o 15. ročník a řekl bych, že je to jedna z největších akcí v Evropě.
Minule na tvém místě seděl architekt Miroslav Řepa a nechal ti tady otázku: „Má přesto, čemu se věnuje a kde je tím velkým odborníkem, sen řídit jedno z největších světových a stále se vyvíjejících dopravních letadel?“
Zdravím pana architekta. Děkuji za krásnou otázku. Možná to zní divně, ale sen letět největším letadlem nemám. Nikdy jsem moc neměl sen létat s žádným dopravním letadlem, protože asi na moji povahu je to nuda. Je to prostě kromě krátkého vzletu a krátkého přistání přesun z bodu A do bodu B.
Příště bude na tvém místě sedět fyzioterapeut Miroslav Krsek. Máš nějakou otázku pro něj?
To je obor, který určitě všichni potřebujeme nebo budeme potřebovat. Pan Krsek určitě zná nebo mu prošlo rukama mnoho sportovců. Moje otázka tedy je: Jestli měl co do činění i s nějakým leteckým akrobatem, jestli akrobacie zanechává tolik stop na nás akrobatech pro fyzické a psychické zatížení? To je první otázka a druhá. Jestli by ho lákalo se někdy svézt v akrobatickém letadle? To je sen, který se dá splnit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
