Plavčík je takový vodní policista. Ale pokuty nedává

„V Aquacentru Pardubice dělám plavčího mistra, který má spíš na starosti chod a řízení ostatních plavčíků. Týká se to areálu vevnitř v padesátimetrovém bazénu, ale sezónně i venkovní pláže. Pracovat vevnitř a venku představuje pro plavčíka obrovský rozdíl. Na bazénu má člověk větší přehled než na otevřené vodě, kde může být plavec daleko od břehu,“ myslí si Pavel Kašpárek. Odborníci radí v aktuálních vedrech nepřeceňovat své síly a vyhýbat se větší námaze.

Podle nosa poznáš kosa, podle chování plavce

Kašpárek říká, že se dívá po lidech hned od jejich příchodu na bazén: „Podle prvních kontaktů s vodou vidíte, jestli si ji jedinec osahává nebo jestli přímo skočí. Některé lidi známe, chodí pravidelně. Víme o nich, že jsou dobří plavci, že jim nemusíte věnovat pozornost. Myslím si, že přibývá těch, co se chtějí předvést. U mládeže to je normální, rozumnou dohodou se dá takové chování zpacifikovat.“

K bezpečnému koupání patří dodržení jistých zásad. Člověk musí znát své plavecké možnosti. „Měl by je sám umět odhadnout. Neměl by být hodně unavený, chvíli po jídle, s alkoholem… Všichni víme, že je to dobrý povzbuzovatel. Po požití si myslíte, že dokážete všechno. Přesný opak je pravdou. V bazénu má člověk kousek ke břehu, na volné vodě jde o větší problém. Uřícený, rozpařený člověk skočí do vody a zadělá si na malér,“ varuje Kašpárek.

Plavčík Pavel Kašpárek|foto: Honza Ptáček

Plavat by mohli všichni

„Čím dřív člověk začne plavat, tím líp. Existují mýty, že se starší člověk plavat nenaučí. Podle mě je to hloupost. Naučí se každý. Osobně jsem se naučil plavat někdy ve druhé třídě. Posledních zhruba 25 let plavu závodně u svého sportu. Voda je můj živel, jsem u ní stále. Být plavčíkem z toho nějak vyústilo.“

Podmínkou pro práci plavčíka zůstává minimální věk 18 let a hlavně složené zkoušky.