Jan Vodnář|K seznamování dochází často při takzvaných sběrných dnech. Lidé kteří se v obci míjejí se u kontejnerů na velkooběmový odpad často začnou bavit
Jaroslav z Kroměříže|Studoval jsem průmyslovku kde jsem byl na internátě. Každou neděli večer na nádraží na vlak. Stával jsem ve vestibulu nádražní budovy, před sebou na zdi hodiny. Když se ozvalo hlášení: "Motorový osobní vlak Kojetín, Kroměříž, Hulín, Holešov, Bystřice pod Hostýnem Valašské Meziříčí, Frýdek místek, Ostrava pravidelný odjezd 19:25 přijíždí na kolej čtvrtou vykročil jsem ven z budovy a spěchal na nástupiště kolej čtvrtá. Tak tomu bylo po celeo dobu studia. Na tentýž vlak mimo jiné čekávala holka, kterou jsem zaregistroval, ale nijak zvlášť na mne nezapůsobila, neboť jsem byl tenkrát zamilovaný do jiné. Ta mi však o prázdninách roku 1974 řekla abych si na ni nemyslel, že se již s někým seznámila. Já jsem to pochopil, neboť byla o rok starší než já, vzal jsem to celkem s klidem. Třetího září roku 1974 nástup do čtvrtého ročníku. Opět stojím na nádraží a čekám na příjezd vlaku. Nádražní budova opět plná cestujících. Neznámá holka přišla a čekala také. Pokukovali jsme po sobě. Čas míjel. Najednou procitnu a vidím, že budova je prázdná, na hodinách 19:26! Vyběhl jsem ven, avšak vlak již pryč, pouze v dáli jsem viděl poslední jeho vůz. Otočil jsem se a vidím, že ta holka cupitá za mnou. Ji to také ujelo. Jak je to možné, co se to stalo a že nám to ujelo objema, nevím doposud. V té situaci, tenkrát, s nesmělým úsměvem jsem řekl: "Tak nám to ujelo." No a začala známost, která trvala téměř sedm let, přešla v manželství, které však z důvodu rozdílných životních hodnot a majetků obou rodin šťastné nebylo. Něco jako Romeo a Julie. Takové drobné nedorozumění. Já že Manon, oni že mamon.
Květa z Vysočiny|Dobrý večer, nejdříve musím napsat, že mne k reakci vždy osloví téma, která si vybíráte vy pane Borku. Naposledy to bylo letectví a ohlášení dnešního Netradičního seznámení. Tak se dá možná napsat i to moje s manželem, se kterým jsme spolu již před čtyři desítky let. Bylo mi tehdy 16 let a bydleli jsme na vsi a v ten ,,osudový den" jsme si na zahradě hráli s kozou a třemi kůzlaty. V tom se mezi stromy u nedalekého rybníka vynořil mladý místní fotograf s kamarádem a nastalo focení této ,,atrakce". Následovalo doporučení mého trenéra, protože jsem se věnovala atletice, že v naší vesnici běhá nějaký mládenec maraton a mohli bychom trénovat společně, abych nemusela dojíždět do města. Pak jsme se ještě sešli na běžeckých závodech a dohazovačem byl nakonec otec, který mi přinesl na účtence z místního hostince datum a čas našeho tréninku. Následovalo pár společných závodů a byla ruka v rukávě. Jako vzpomínku mám spoustu medailí a diplomů, ale brzy následovaly jízdy s kočárkem se dvěmi dětmi, společné podnikání a v současné době především radost ze tří vnoučátek...
Boženka |Zdravím noční linku. Já jsem manžela potkala v 16cti letech na hřbitově kde jsem byla s kamarádkou jeho sestřenkou. No a letos jsme spolu 51 let . V dobrém i ve zlém . I po 51letech ho mám moc ráda. Dobrou noc .Boženka
Jana|Já myslím, že jedno z kuriozních seznámení zažila moje příbuzná. Letěla do Ameriky a nějakým netradičním způsobem se dostala do kokpitu letadla a tím se seznámila s pilotem. Než doletěla, byla ruka v rukávu. Vdala se a žije na Floridě. S tím pánem sice se už rozvedla, ale mají dceru, kterou si vzájemně "půjčují" a jsou opravdu v pohodě, rozumějí si stále, hlavní problém byl v tom, že on byl pořád pryč, jako řekla bych to tak, že on "pořád někde lítal".
Alena|Dobrý večer. Jak jsme se seznámili? Napsala jsem dopis a poslala tomu pánovi, že s ním chci chodit, tehdy jsme neměli mobily, tak to trošku trvalo. Zavolal mi na druhý den do práce, hned jak dostal dopis. Pozval mne na večeři a od toho dne jsme byli spolu. Věděla jsem, že se rozvádí, protože jeho manželka už měla jiného. Spory přesto trvaly víc než rok. Nebylo to originální, ale příští rok jsme spolu čtyřicet let - nebo teda budeme spolu čtyřicet let. Ani se mi nechce věřit, že to tak uteklo.
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČER P.BORKU A POSLUCHAČI N.L.PÁR KURIOZNÍCH SETKÁNÍ JSEM ZAŽILJEDNO BYLO S POSLUCHAČEM NOČNÍ LINKY,KTERÝ PŘIJÉL ZAMNOU NĚKDE OD KLADNA A VEZL SEBOU DVĚ KŮZLATA.DALŠÍ SETKÁNÍ BYLO KDYŽ JSEM PO PADESÁTÍ LETECH NAVŠTÍVIL KAMARÁDA Z VOJNY,TEN KDYŽ MĚ UVIDĚL TACH HNED MĚ ŘEKL ŽE SE MU DNESKA O MĚ ZDÁLO.DALŠÍCH PÁR ZAJIMAVÍCH SETKÁNÍ A NAVÁZÁNÍ PŘÁTÉLSTVÍ BYLO S POSLUCHAČI NOČNÍ LINKY,NO A STĚMI SI ČASTO VOLÁM,NEBO SE NAVŠTĚVUJEM.ZDRAVÍM JANIČKU Z JIRKOVA A DĚKUJI JI ZA PŘÍZEN A VČERÉJŠÍ DLOUHÝ TELEF.ROZHOVOR.JEŠTĚ JEDNOU VÁS ZDRAVÍ FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Jana Jirkov|Krásný dobrý večer všem! Své přátele jsem většinou potkávala na klasických místech jako je škola nebo práce. Jednu mou kamárádlku , se kterou jsme se velmi dlouho neviděli si představte, že jsem ji poznala po hlase v telefonu, když jsem volala na jeden úřad, kde ona pracovala, ale to jsem nevěděla, tak jsme byly obě rády, že jsme se po tak dlouhé době uslyšely a mohly tak touto náhodou být opět v kontaktu. Jinak musim říct, že se mi v životě potvrdilo rčení v nouzi poznáš přítele. Věřte mi, že to opravdu platí! A právě i skrze tuto naší noční linku a také písničky na přání jsem poznala velmi milé skvělé lidi a jsem zato opravdu velice ráda a tímto všechny, které znám moc a moc zdravím!
Dobromila Atalovičová |ZDRAVIM BRNO A VSECHNY MOJE SZNAMENI JAK JSEM PROZILA JA ASI NIKDO NEMEL V UNORU MAM JMENINY DOBROMILA PO ZVRENI OBCHODU JSME OSLAVOVALY NASE SVATKY MOJE KOLEGYNE VYMYSLRLY SVANDU POZVALY PRO MNE NEZNAMEHO VOJAKA MICHALA ABY PRISEL DALY HO DO OBROVSKE KRABICE OD SKRINOVEHO SICIHO STROJE BYLA GRATULACE VELIKA MAS TU JESTE DAR POKRACOVALA ZNAMOST SKONCILA SVADBOU ODCHOD NA SLOVENSKO DO NOVEHO MESTA N V VSE DOBRE VSEM ANICKE ORECHOV VALASSKO ZDRAVI DOBROMILA
Sylva|Dobrý večer, s partnery pro část života jsem se seznamovala ne moc zajímavým způsobem, ale můžu prozradit, jak jsem našla prima kamarády a kamarádky. Na Seznamu (internet) byli kdysi "Lidé" taková pokecová seznamka, někdo hledal někoho za nějakým účelem a někomu šlo jen o ten pokec. Pak se to ale zvrhlo a bylo zrušeno. Ale já se tam ještě předtím po večerech chodila bavit se "slušňáky". Něco mi však chybělo, takže jsem sama založila "místnost šílenců a bláznů". Jako první přišel Martin, (kluk ve věku mé dcery) se slovy, že tady se mu bude líbit. Přišla Mirka a pak se přidali další. Zpočátku jsme udržovali "stylově" bláznivé rozhovory, což bylo zábavné, pak se z toho stala diskuze normální. A přišel čas společného setkání. Nejdřív u nás v Brně, pozvala jsem i lidi z jiné diskuze a bylo to moc prima. Přidali se další a vyrazili jsme do hor. Úžasné! Jenže do toho covid, zákaz cestování a naše životy se během té doby měnily. Někdo se přestěhoval, někteří si našli partnery, partnerky a setkávali jsme se pak už jen v malých skupinkách 2 - 4 lidí. Ale ještě není konec....uvidíme co budoucnost přinese. Přeji vám všem hezký večer.
