Posvícenský nášup 30.11.2008

30. listopad 2008

Prosincový Posvícenský nášup Českého rozhlasu Pardubice klepe na dveře a já Vás ještě jednou provedu po Gruně, Kameničkách a Jedlové.Gruna - Gruna vznikla německou kolonizací v polovině 13. století a první písemná zpráva je z roku 1365, kdy Gruna tvořila součást třebovského panství. Součástí obce je i osada Žipotín, která se roku 1365 připomíná jako Sybothin u panství cimburského a roku 1398 u panství třebovského. K Žipotínu se za chvilku vrátíme, protože tam stojí 4 větrné elektrárny, o kterých bude v pořadu také řeč. Při procházce po okolí snadno zjistíte že obec obklopuje lesnatý a kopcovitý terén, vybízející ke sběru hub, je protkán cyklostezkami a vycházkovými trasami. Tou nejznámější je cyklotrasa Hradec Králové - Břeclav. Daleko to také není na hrad Bouzov a staré slovanské hradisko Radkov. Na katastrálním území Gruny, v Žipotíně stojí čtyři větrné elektrárny (dvě typu De Wind D4, každá o výkonu 600 kW a dvě DeWind D8 s výkonem 2000 kW). Jedna moderní turbína vyrobí energii pro zhruba 2000 domácností a čistý proud z větrných elektráren je vítaným zdrojem peněz i pracovních míst pro řadu obcí. A Gruna k nim patří. "U nás jsme projekt téměř jednohlasně schválili. Ukázali ho necelým sto šedesáti obyvatelům Gruny a Žipotína, seznámili jsme lidi s tím, jak elektrárna funguje, jakou má hlučnost a kde bude stát. Všichni naši obyvatelé podepsali souhlas s tím, aby zde větrné elektrárny stály," říká starosta Gruny Alois Křivánek. Jedním dechem také dodává, že za dobu jejich fingování nedostal od obyvatel obou vesnic ani jednu stížnost. "Větší problém tady spíše máme z hlučností rychlostní komunikace R35, po které se valí nepředstavitelné množství osobních a nákladních aut. Jsem lesák a když večer při obchůzce pozorně naslouchám, tak slyším hluk silnice a ne svištění vrtulí elektráren", dodává pan starosta. Kameničky - Když se řekne Kameničky, tak se asi každému vybaví Antonín Slavíček, malíř, krajinář, který na mnoha obrazech spodobnil krásu Vysočiny. Mezi nejznámější obrazy patří U nás v Kameničkách nebo Volákův kopec. Měl by se ale čtenáři vybavit i Karel Václav Rais, jehož román " Západ " byl inspirován právě touto obcí. Na bývalém hřbitově u kostela jsem našel hrob hlavní postavy tohoto románu - faráře P. Parduse - Kalouse. Vedle něj leží Páter. Jindřich Pešek, biskup a misionář Jižní Ameriky a také profesor univerzity v Barceloně. Malíři Josef Dvořák, žák Antonína Slavíčka, Jaroslav Sodomka nebo Karel Wagner. Zajímavý je i hrob paní Kristiny Polanské, hospodské zvané "babička Polanských" v jejíž hospůdce "V malé chýši" se scházela malířská družina v čele s Antonínem Slavíčkem a také pan František Vosmík, kostelník Vejpálka, postava z Raisova Západu, nebo kpt. Džuro Malienčevič, jugoslávský partyzán. O Kameničkách napsal Antonín Slavíček "Jsou zde příšerné nálady. Tak úžasně tmavé, celý kraj stmí a jakási oblaka starozákonní také černá, visí takřka nad samým člověkem, ženou se přes Vás a Vaši hlavu. Mihnou se Vám báby, v pestrých barevných šatech, utíká to domů, protože v mracích a obloze vydá se soudný den. Pak je větřice s přívalem. Najednou šedivá mlžina dešťová se přes Vás přenese, to je možno vidět, ale není možno to vypsat," píše Antonín Slavíček r. 1903 Dr. L. Janíkovi. Jedlová - Obec Jedlová vznikla ze tří místních částí, které navzájem splynuly. Jméno obec dostala podle ztepilých jedlí, které obec obklopovaly. Rozkládá se v délce 6 km podél Zlatého potoka, jihovýchodně od Poličky. Jedlová byla založena za vlády krále Přemysla Otakara II.(1253-1278) jako pohraniční ves na českomoravském pomezí a to se na rozvoji obce projevilo hlavně v období II. Světové války a těsně po ní, při odsunu německého obyvatelstva. Lázně Balda - Minerální lázně Balda či Zlatá studnice leží v katastrálním území obce a první zprávy o Baldě jsou z roku 1748. Největší rozkvět zaznamenaly lázně na přelomu 19. a 20. století. Po 1. světové válce začaly lázně chátrat. V roce 1947 lázně vyhořely. Dnes je na místě pouze kaple Panny Marie, myslivna a pramen. K Baldě se vážou dvě legendy. Lidé uctívali léčivé prameny a studánky od dávnověku a ke každému prameni se váže pověst o jeho zázračné moci. Nedaleko Poličky na samotě Balda u Jedlové se nachází Zlatá studánka opředená pověstí. Čarovná studánka se nachází 6 km jihovýchodně od města. Legenda vypráví, že zde v polovině 17. stol. rolník z Jedlové sbíral dřevo na zátop a přitom našel kámen ve tvaru růže. Později se rozhodl na místě neobvyklého nálezu kopat a nalezl zlato. Zlatonosný nález podnítil ke kopání i hraběte Martinice. Po usilovném dolování však Martinic zlato nenašel. Místo toho zde vytryskl pramen, který lidé podle nálezu zlata pojmenovali Zlatý. Věřili, že má zázračnou moc, a tak se stal uctívaným poutním a lázeňským místem. Víra v léčivou sílu přetrvala až do 18. stol., kdy zde hrabě František Rudolf z Hohenembsu nechal vystavět kapličku, která byla zasvěcena Panně Marii. Druhá legenda praví, že u léčivého pramene stával zlatý pohár, aby se každý poutník mohl osvěžit. Protože ale zde došlo ke zločinu, pohár navždy zmizel. Neděle 30.11. po 12. hodině.

autor: FIN
Spustit audio