Představitelé iráckých komunit podepsali dohodu o usmíření

Umírněnou kritiku ale vyřkl na adresu politického pokroku v rámci irácké politické scény.

Bush s válkou v Iráku fakticky spojil svůj politický osud a odkaz a je tedy zřejmé, že tam kde americký prezident kritizuje pouze umírněně a opatrně, jeho odpůrci vidí situaci ještě mnohem černěji. Bush se na začátku letošního roku rozhodl nerespektovat doporučení studijní skupiny amerického Kongresu a na místo toho přišel se svým vlastním konceptem řešení. Jeho páteří bylo vyslání dalších zhruba 30.000 amerických vojáků do země. Podstata této tak zvané bezpečnostní operace byla zřejmá: nové síly měly alespoň omezit sektářské násilí, čímž měla irácká vláda získat prostor pro pokrok na cestě k usmíření mezi šíity, sunnity a Kurdy.

Americká administrativa zdůrazňuje, že na hodnocení bezpečnostní operace je zatím brzy. Podrobnou zprávu mají Kongresu předložit velitel sil v Iráku generál David Petraeus a velvyslanec v této zemi Ryan Crocker kolem poloviny září. Nicméně předběžná hodnocení už se samozřejmě objevují; jedno z nich, jak už bylo zmíněno, ostatně nedávno učinil sám prezident Bush.

Přestože je tedy na definitivní verdikt ještě brzy, zatím je zřejmé, že navýšení počtu vojáků sice v některých oblastech země přineslo pokrok, výrazný pokles násilností se však nekonal. Možná ještě důležitější je ale skutečnost, že nebyly zaznamenány žádné významnější pokroky na cestě k iráckému národnímu usmíření.

V této situaci se však v neděli objevila zpráva, že představitelé iráckých šíitů, sunnitů a Kurdů se shodli na některých bodech, které by měli překlenout hluboké rozpory mezi těmito komunitami. Nejdůležitější je informace, podle níž by mělo být bývalým členům strany Baas umožněno působit ve státní správě a armádě. V době režimu prezidenta Saddáma Husajna byla Baas státostranou, takže po invazi mezinárodních jednotek v čele se Spojenými státy byli baasisté vyřazeni z veřejného života. Dnes je však tento krok označován za chybný: řada frustrovaných baasistů se ochotně přidala k odboji proti Američanům a irácké vládě, a to přesto, že s fundamentalisticky islámskou částí tohoto odboje neměla ideologie strany Baas nic společného. Odchod řady lidí, z nichž mnozí jistě nebyli fanatickými stoupenci prezidenta, ale obyčejnými úředníky, také paralyzoval iráckou administrativu. Spojené státy na současné irácké politiky už dlouho tlačily v tom směru, aby byl zákaz postihující Baasisty uvolněn. Nejnovější dohoda je tedy jistě krokem kupředu, ovšem Američané tím nepřímo přiznávají jednu ze svých vážných chyb, které se po porážce Saddáma dopustili.

Dohoda o usmíření mezi šíity, sunnity a Kurdy předpokládá i další kroky: jedná se o shodu ohledně vypsání provinčních voleb a propuštění řady vězňů, kteří jsou zadržováni bez obvinění. To přitom bylo klíčovým sunnitským požadavkem, neboť většina těchto vězňů, stejně jako příslušníků strany Baas, jsou sunnité.

Nasnadě je tedy otázka: znamená nedělní dohoda významný pokrok na cestě k iráckému usmíření? Z řady stran se ozývají uspokojivé komentáře - například prezident Bush iráckým vůdcům poslal gratulaci přímo ze svého texaského ranče. Zatím však spíše můžeme říct, že soudy o zásadním významu nejnovější dohody jsou příliš optimistické. Vláda premiéra Núrího Málikího je totiž fakticky paralyzována odchodem sunnitských i části šíitských ministrů a v současnosti vzniká nová, pouze šíitsko-kurdská koalice. Mluvčí největšího sunnitského politického bloku už oznámil, že sunnitští ministři neukončí bojkot Málikího kabinetu. Dodal, že je nutné počkat na to, až budou dohodnuté body skutečně realizovány v praxi. To přitom nemusí být vůbec jednoduché, už jen proto, že opatření bude ještě muset schválit parlament. Kardinální otázkou je navíc to, jaký vliv hlavní irácké politické strany vůbec mají. I kdyby ty sunnitské vyzvaly k usmíření, budou je zástupy ozbrojenců respektovat? Totéž ostatně platí i pro šíity: vzpomeňme jen na ozbrojené organizace radikálního klerika Muktady Sadra. Proto v souvislosti s iráckou dohodou nezbývá než použít parafrázi matematického pojmosloví: tato úmluva je nutnou, ale zdaleka ne postačující podmínkou pro postupné uklidnění situace v Iráku.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .