Lázně Bohdaneč měly být jako New York
Přídomek Lázně získal Bohdaneč až před půl stoletím. Město má ale za sebou daleko hlubší historii než jen tu spojenou s lázeňstvím, s ní i množství někdy až neuvěřitelných příběhů.
Takový je už i ten, který se týká první písemné zmínky o městečku. Pochází z roku 1343 a podobně jako většina ostatních je spojena s tamním kostelem. Jenže tentokrát nejde o založení, darování majetku ani jinou běžnou událost.
Dochovaný záznam totiž popisuje spor a následnou rvačku mezi bohdanečským farářem a jedním z místních obyvatel. A neodehrála se jen tak někde.
K potyčce došlo přímo v kněžišti kostela u oltáře, tedy na jednom z nejposvátnějších míst chrámu. Rvačka navíc skončila tak prudce, že při ní praskla oltářní deska, což tehdy představovalo mimořádně závažný problém. Právě díky této neobvyklé události se Bohdaneč poprvé zapsala do historických pramenů.
Věž s komínem a kozou
Kostel svaté Máří Magdaleny stojí na stejném místě dodnes. Nejde ale o původní gotický, který stejně jako radnice a dalších zhruba šedesát domů vyhořel při velkém požáru v roce 1772. Ostatně ten je i s tehdejší podobou náměstí zobrazen na vedlejším oltáři svatého Floriana.
Současný chrám vznikl v barokním slohu v 18. století. Ve věži visí pět zvonů a nejméně dva z nich jsou ještě starší než samotná stavba. Předpokládá se, že minimálně jeden pochází už z původního kostela a ničivý požár přežil. Nasvědčuje tomu i jeho neobvyklý tvar. Spodní část totiž netvoří dokonalý kruh a na jedné straně je znatelně širší. Přesto si zvon zachoval svůj jasný tón, a to takový, který slyšel pravděpodobně také císař Ferdinand I. Dobrotivý, když jel kolem v roce 1836 na korunovaci a jako velmi pobožný se zastavil právě v bohdanečském chrámě.
Další raritou kostela je komín, který na podobné stavbě nepůsobí právě obvykle. Souvisí s obytnou místností ve věži, která se dochovala dodnes. Právě tam kdysi žil věžník se svou početnou rodinou. V malém prostoru se tísnilo jedenáct dětí a podle pamětníků s nimi sdílela domov také koza, která rodině poskytovala mléko a ušetřila časté cesty po schodech dolů. Život ve věži tak býval mnohem rušnější, než by si dnes většina návštěvníků dokázala představit. Zajímavost ukrývá i hodinový stroj. Zvláštní je tím, že hodinovou i minutovou ručičku pohání jediný mechanismus, což u podobných hodin nebývá běžné.
Zajímavosti radnice
Mnoho zajímavostí se pojí s původně renesanční radnicí z roku 1540, která unikátně stojí na dubových kůlech, což se v tehdejší podmáčené půdě jevilo jako výborný nápad. Ty však pro svou stabilitu potřebují vodu, která ale z krajiny zmizela kvůli suchu i melioracím zvláště prosazovaným minulým režimem, takže budova vyžaduje časté opravy.
Současný vzhled památky navíc poznamenal rozsáhlý požár v 18. století i necitlivé přestavby ve druhé polovině 20. století, kvůli kterým zmizelo například jedno celé podloubí a původní dochované dřevěné schody nahradil beton. Zcela jiné, velkolepé urbanistické záměry pak mělo město za první republiky v okolí školní budovy z roku 1896, kde měla vzniknout síť širokých bulvárů po vzoru New Yorku. Tyto odvážné vize se však neuskutečnily a plánované trasy ulic jsou dnes už navíc zastavěné.
Okolní příroda
Lázně Bohdaneč lákají také na půvabnou okolní přírodu. Její součástí je mimo jiné soustava rybníků, kterou na přelomu 15. a 16. století založil Vilém z Pernštejna. Ve své době byla dokonce rozsáhlejší než rybniční krajina na Třeboňsku. Do dnešních dnů se sice zachovala jen zhruba desetina původní rozlohy, přesto jde o místo, které rozhodně stojí za návštěvu.
Vyrazit lze například k Bohdanečskému rybníku s pozorovatelnou, odkud je možné sledovat řadu ptačích druhů včetně chráněného chřástala kropenatého. Okolní krajinu lze objevovat pěšky i na kole po síti cyklostezek, nebo se vydat na loďce po další historické technické památce Opatovickém kanálu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.





