Proč se naše dítě ještě v pěti letech počůrává?

Ve věkové skupině mezi 4 a 6 lety se v noci počůrává přibližně 30 % dětí. Z této skupiny však mokré nehody během spánku pravidelně postihují pouhou třetinu dětí, u dvou třetin se obtíže objevují nepravidelně, méně než dvakrát do týdne.

V sedmi letech trpí nočním pomočováním asi 10 % a ve dvanácti kolem 3 % dětí.

Po dosažení patnácti let věku problémy většinou vymizí. Statistiky však ukazují, že přibližně 1–2 % jedinců je postiženo nočním pomočováním i v dospělosti.

V lékařské terminologii se tento problém označuje jako noční enuréza - mimovolný únik celého objemu močového měchýře ve spánku. Potíže primárního nočního pomočování se týkají hlavně dětí, mohou ale přetrvávat až do dospělosti.

Dokdy lze tento problém brát jako nezávažný a kdy už je naopak nutné vyhledat odborníka?

Je velmi těžké odlišit ostrou hranici mezi tím, kdy je pomočování normální a kdy už se jedná o onemocnění. Navíc se dá říct, že co kontinent, to trochu jiný názor. Specialisté ve Spojených státech amerických tak například zastávají názor, že noční pomočování je běžným příznakem vývoje dětského organismu až do 7 let věku. V Evropě je noční pomočování považováno za normální do 5 let věku dítěte. Pokud potíže přetrvávají i po dosažení 5. roku života, je vhodné navštívit dětského lékaře a raději podstoupit vyšetření, než čekat na spontánní úpravu obtíží.

Co způsobuje primární noční pomočování

Noční pomočování je vývojovým projevem dozrávání močového měchýře, který nijak neohrožuje tělesné zdraví dítěte. Mezi hlavní příčiny tohoto jevu patří porucha regulace noční produkce moči a zvýšená aktivita či dráždivost nevyzrálého měchýře. Moč se v noci tvoří nadměrně a menší objem močového měchýře ji nestačí pojmout. Navíc děti se velmi těžce samy ze spánku vzbudí. Dospělé většinou nutkání na toaletu probudí. Děti nikoliv.

Trochu jinou problematikou je takzvaná sekundární noční enuréza, což je samovolný únik moči během spánku po delším než šestiměsíčním intervalu bez pomočení. V rozvoji sekundárního nočního pomočování hrají významnou roli stresující životní události, které narušují psychickou pohodu dítěte. Může jít i o příznak infekce močových cest nebo zácpy.

Noční pomočování může ale velmi negativně ovlivnit sebeúctu a duševní pohodu dítěte. To pak hůře zvládá běžné denní činnosti, těžko se prosazuje v dětském kolektivu a je ochuzeno o příjemné společenské aktivity, jako je přespávání u kamarádů nebo školní výlety.

Léčba existuje

Téměř polovina rodičů pětiletých nebo starších dětí, které se v noci pomočují, nevyhledá lékařskou pomoc. Domnívají se totiž, že z toho jejich potomek vyroste. To ale není pravidlem – pokud se enuréza neléčí, nemusí sama vymizet. K přehlížení nemoci přitom není důvod, existuje totiž dostupná, účinná a bezpečná léčba. Rodiče mohou začít tím, že přestanou dávat dítěti pít na noc. Tekutiny by se měly omezit už v podvečerních hodinách, aby se nenahromadily v nevyzrálém močovém měchýři. To je nejdůležitější. Další zásadou je, aby se dítě před spaním vyprázdnilo a pak šlo ulehnout do postele v klidu a rodinné pohodě. Pokud to nezabere, je čas na návštěvu lékaře a další medicínský postup.

Mezinárodní den nočního pomočování

Mezinárodní společnost pro dětskou kontinenci a Evropská společnost pro dětskou urologii (ESPU) oznámily, že na 26. kongresu ESPU v Praze bude vyhlášen Světový den nočního pomočování. Sloganem roku 2015 se stala výzva „Je čas jednat“, protože v oblasti diagnostiky a léčby dětí s tímto častým zdravotním problémem lze udělat více. Světový den nočního pomočování letos připadl na 17. října, ovšem od roku 2016 se bude připomínat v květnu.

Závažnost problému podtrhuje i fakt, že děti ve svém žebříčku stresu zařadily noční pomočování na třetí místo hned za rozvod a rodičovské hádky. Děti tak vnímají problém nočního pomočování hůře než kupříkladu šikanu, kterou zařadily až na čtvrtou příčku. Velkou roli v psychické pohodě dítěte hraje především rodina a prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. Děti, jež jsou kvůli nočnímu pomočování svými rodiči nebo sourozenci trestány, mají mnohem nižší sebevědomí a trpí většími úzkostmi než děti z rodin, které řeší problém s nadhledem a dítě spíše povzbuzují než trestají.