Pstruh, klobása, čerstvé ovoce. Ježíškova vnoučata přilepšují seniorům kvalitním jídlem

Na kuchyňském stole přeloučské seniorky Václavy Šmídové právě přistál nákup za dva tisíce korun. Seznam věcí je bohatý, vedle baleného mletého masa, kuřecích prs a klobásy, je to i hroznové víno, těstoviny, banány, zelenina, ale také prací prášek, jar a další zboží. „To se nedá ani popsat. Kdo to nezažil, když neměl peníze. Tak to nepozná,“ dojímá paní Václavu bohatá nadílka.

Vdova žije v panelovém domě v bytě 2+1. Většina jejího důchodu padne na úhradu nájmu a energií, na jídlo jí podle jejích vlastních slov zbývají jen dva tisíce korun na měsíc. Teď si může jídelníček zpestřit tím, co si běžně v potravinách nekupuje.

Je to úžasné. Kdo toto nezažil, tak neví, o čem mluvím.
Václava Šmídová, obdarovaná

„Když jdete do krámu, tak tam člověk stojí a říká si, jestli si může vzít tohle a tohle. Finanční stránka je stále špatná. Když přijdete k řezníkovi, tam vidíte ty ceny, tak řeknu, aby mi dal jeden plátek, a jdu,“ dodává paní Šmídová.

S nápadem dovážet potraviny osamělým seniorům přišla nedávno scénáristka, režisérka a novinářka Silvie Dymáková. S přáteli založila nadační fond Příběhy a za pomoci Ježíškových vnoučat tak dělají radost seniorům starším 70 let.

Nákup na rok

„Od začátku si zakládáme na tom, že ty nákupy nakupujeme za peníze od dárců. Tady se dostáváme právě k podpoře Ježíškových vnoučat. Nadační fond Českého rozhlasu nám dal úžasný dar, díky kterému můžeme v roce 2023 nakoupit potraviny pro 200 seniorů,“ přibližuje Dymáková.

Spojkou mezi nadačním fondem Příběhy a seniorkou Václavou je Martin Konečný. Povoláním kameraman si nedávno doplnil sociální vzdělání a seniorům dováží potraviny napříč republikou. „Je to pro mě srdcová záležitost, když vidím, jak jim září oči a potěší je to. Člověk si s nimi popovídá. Je to prostě úžasný,“ pochvaluje si Konečný.

Nadační fond Příběhy vyhledává příjemce pomoci různými způsoby. Kontakty shání od známých, sociálních pracovníků, úředníků a starostů nebo na sociálních sítích.

Tady v Přelouči to ale zafungovalo opačně, potvrdila Hana Kutílková z odboru sociálních věcí města Přelouče: „Vyhledala jsem si vlastně nadaci na internetu. Úžasné bylo, že jsem psala mail a paní Dymáková mě de facto obratem kontaktovala, protože ji příběh mého klienta oslovil. Uznala, že je nutné mu pomoci.“