Říznutí vedle bolí. Práce se dřevem chce preciznost

Cipryán potřebuje k tvoření hlavně dřevo. Když si ho bere z lesa, chce mu podle svých slov symbolicky něco vrátit. Proto chodí krmit zvěř anebo vyváží nepořádek po ostatních návštěvnících. „ Trochu tam i vstřebávám novou inspiraci, aby člověk měl nějakou vizi do budoucna,“ svěřuje se řezbář.

Řeže celá rodina

Tvořivé činnosti se v rodině Josefa Cipryána věnoval třeba i strýc. „On vyráběl ručně nožíkem housle. To bylo spjaté s kumštem. Dokázal vytvořit něco, co potom hrálo.“

Otec zase udělal velký tesaný betlém v životní velikosti. „Je to fajnšmekr. Celou kolekci dotesával ručně sekerami. Navíc musí znát příběh a vnímat určité mystično.“ Ještě nějaký čas bude dílo taky v tomto povánočním období k vidění v místní části Nasavrk zvané Ochoz u Muzea galérka.

Cipryánova dcera pro změnu maluje: „Teď studuje uměleckou školu. Co dokážu vytesat do dřeva, ona dá na papír. Pomáhá mi, protože maluje portréty lidí, které budu tesat. Udělá skoro dokonalou fotografii. Tváře má opravdu živé…“ Jenom bratr se z rodiny jako technický typ trochu vymyká.

Ze stromu svatý Václav

Ve Vlčnově na Chrudimsku stále stojí největší dřevěná socha svatého Václava na koni v republice. Jako autor pod ní je podepsaný Josef Cipryán: „Byla to práce na celou zimu. Měl jsem postavené lešení a vyřezával jsem. Kůň se tam opticky vešel, když si představíme, že strom je vlastně válec…“