Rozdíl počasí je obrovský. Lidi často přijedou lanovkou na Sněžku v tričkách zmrzlí jako preclík

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Moderní lanovka na Sněžku

Jiří Martinec se narodil v Trutnově, vystudoval automobilní průmyslovku v Mladé Boleslavi a strojní fakultu Českého vysokého učení technického v Praze. Pracoval u Českých drah a od roku 1997 je v Peci pod Sněžkou a stará se o nejvýš položené dopravní zařízení v Česku.

Vzpomeneš si, kdy jsi zaregistroval, že existuje nějaká lanovka na Sněžku?

„Byl jsem tu s rodiči v roce 1961 na výletě a pamatuji si to, protože můj bratr, kterému bylo něco přes rok, se tady počůral. Na druhém úseku jsme totiž stáli snad tři čtvrtě hodiny. Tak proto si to pamatuju.“

Co tě lákalo na téhle práci? Vzpomínáš si na ten okamžik, kdy přišla nabídka na to, abys přišel do Pece pod Sněžkou a staral se o lanovku?

„Začal bych tím, když jsem ukončil vysokou školu v roce 1979. Hledal jsem zaměstnání jako absolvent a neměl jsem úplně vyhraněnou představu, kromě toho, že jsem se nechtěl politicky angažovat. Byla to neskutečná náhoda, když jsem potkal kamaráda z devítiletky, který taky dokončil vysokou školu, ale elektrického zaměření a říkal, že byl v lokomotivním depu Českých drah a že tam hledají strojaře. Tak jsem se tam šel zeptat. No a zůstal jsem u toho dodnes.“

Původní lanovka na Sněžku

Původní dvousedačková lanovka vozila turisty na vrchol Sněžky od roku 1949 do září 2012. Za tu dobu vyvezla 7,2 milionu cestujících. Co předcházelo výstavbě původní lanovky?

„Výstavba začala v roce 1946 vykácením průseku. První záměr údajně byl postavit lanovku z Obřího dolu přímo na Sněžku. To by asi bylo jednodušší, ale z hlediska ochrany přírody by to nebylo dobré, proto se ta lanovka postavila v trase, kterou máme dodnes. Po výstavbě 15. ledna 1949 šla lanovka slavnostně do provozu. Přímo na Sněžku se lidi lanovkou dostali až v listopadu 1949.“

Původní lanovka oproti plánům přesluhovala. Na jak dlouho byla postavená?

„Při rekonstrukci v roce 1983 se začalo uvažovat reálněji o výstavbě nové lanovky. A začalo lidi zajímat, jak dlouho ještě může tahle lanovka jezdit. Dostali jsme oficiální vyjádření Transporty Chrudim, že lanovka byla původně plánovaná na 17 let, to znamená, že jsme to překročili xkrát. Ale dělalo se tu mnoho úprav na lanovce, předělal se pohon, v roce 1963 předělali trasu, kde měli problémy s padáním lana, tak aby tomu předešli. Koncem 60. let byla provedena výměna všech sedaček. V roce 1983 jsme udělali rekonstrukci brzd, na té lanovce se pořád něco dělo.“

Nová lanovka funguje od roku 2013. Jaká jsou její nejdůležitější technická data, abychom ji pochopili?

„Lanovka je dlouhá celkem 3,5 kilometru, jezdíme rychlostí 5 metrů za sekundu, cestující když nastoupí v Peci a vystoupí na Sněžce tak překoná převýšení asi 750 metrů a v lanovce stráví zhruba čtvrt hodiny. Oproti staré lanovce se zlepšilo to, že jezdíme s uzavřenou kabinou. Vzhledem k tomu počasí hlavně z Růžové hory na Sněžku je ten rozdíl teplot tak obrovský, že lidi jeli s tričkama a nahoru přijeli zmrzlí jak preclík.“

První porucha na nové lanovce na Sněžku? Stačilo utáhnout šroubek.

Kde je srdce nové lanovky?

„Srdcem určitě můžeme nazvat stanici Růžová hora, kde jsou oba pohony. My máme dvě samostatné lanovky dvouúsekové, takže tam máme pohon pro první i druhý úsek. Když lanovka nemůže na Sněžku, tak jezdíme jen na Růžovou horu.“

Kolik lidí v současné době lanovku obsluhuje?

„Je nás tady 22 a přes léto bereme čtyři nebo pět brigádníků.“

Zajímá mě okamžik, kdy se lanovka z nějakého důvodu zastaví. Co se potom děje?

„Záleží na tom, proč se zastavila. Pokud je to technický problém a my víme, co to je, tak to většinou není až tak velký problém. Lanovku jsme spustili na Vánoce 2013, pak jsme měli ještě asi tři dny takovou přípravu, abychom to rozjeli pořádně. Na Silvestra jsem tu byl asi do pěti hodin odpoledne a přijdu do haly, říkám klukům, že to je první Silvestr na nové lanovce a že jdu domů. A lanovka se v tu chvíli zastavila. My jsme do deseti hodin nevěděli, co se stalo. Nakonec to byla tak triviální záležitost, jenom neutažený šroub na koncovém vypínači. Lidi jsme stáhli na nouzový pohon, pro ty, kteří byli na Růžové hoře, jsem poslal rolby. Pak jsme na to přišli, utáhli jsme šroubek a jezdili jsme.“

Alena Zárybnická a Jiří Martinec ve stanici lanovky na Sněžku

Co třeba úder blesku, je to častá situace, která se stává? Nebo co všechno se může stát, pokud k tomu dojde?

„To je těžké říct. Většinou se tomu snažíme předejít. Lanovka nesmí být v provozu za bouřky, sledujeme výstrahy příchodu bouřek.“

Po 23 letech náčelníkování svou funkci předáváš svému nástupci. V jaké je to fázi?

„Jirka Špetla je tady od dubna, ale řekli jsme si, že projdeme celý provozní rok, to znamená letní provoz, podzimní odstávku, zimní provoz, jarní odstávku. Pak mu to předám a myslím si, že do dobrých rukou. Stále jsem v představenstvu společnosti, protože tam je nějaká zákonná povinnost, tak ještě tady chvilku zůstanu. Lanovku neopustím, ani další lanovky, protože ve svém volném čase dělám revizního technika. Samozřejmě na horách zůstanu, dokud to má tělesná schránka dovolí.“

Jakou nejcennější radu tvůj nástupce dostane?

„Pomalu na to začíná přicházet sám, je to každodenní práce a ta největší rada, no asi aby vyšel s kolektivem. Bez kolektivní práce je práce na lanovce nemožná. Tady musí být tým lidí, který táhne za jeden provaz.“

Na závěr nesmí chybět tradiční štafeta otázek. Minule tu se mnou byl režisér a dramaturg David Drábek a tady je jeho otázka pro tebe. „Miluju Starou horu nad Horním Maršovem. Tam jsem roky jezdil a je to obrovsky inspirativní prostředí. Tak jestli máte ke Staré hoře a Hornímu Maršovu vztah a co vás napadne jako první?“

„Teď nevím, jestli to mám říkat, ale pod Starou horou je restaurace, která se jmenuje Stará hora. Takže to je to první, co mě napadlo. Jinak samozřejmě vím, kde to je. Nedávno jsem tam šel s dcerou a její rodinou. Krásné místo v Krkonoších, celé to údolí je překrásné.“

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová