Sobotní Noční linka: Já ti to/ho pohlídám. Neboj se!

19. červenec 2025

Kolikrát jste už slyšeli nebo sami řekli: „Já ti to pohlídám,“ „Neboj se, všechno bude v pořádku,“ nebo „Postarám se o to místo tebe“? Kdo z nás nemá v životě někoho, komu může na chvíli svěřit svou starost, své děti, nebo třeba i malé domácí práce? A co to pro vás znamená – skutečná pomoc, gesto důvěry, nebo naopak zodpovědnost, kterou raději přijímáte vy sami?

Jak často máte pocit, že potřebujete někoho, kdo vám pomůže, a naopak, kdy si nejste jisti, jestli se o to druhý opravdu postará? A co když ta slova někdy zní příliš lehkovážně? Měli jste někdy zkušenost, že vám někdo „pohlídal“, ale něco se pokazilo? Nebo naopak na takovou pomoc nedáte dopustit? Jak se vyrovnáváte s důvěrou, kterou svěřujete druhým?

V dnešním uspěchaném světě, kdy na nás padá spousta povinností a starostí, se nabídka pomoci stává nenahraditelnou. „Já ti to pohlídám“ není jen slib, ale často také závazek, který buduje nebo narušuje vztahy. Pomoc druhým přináší úlevu, ale i riziko zklamání. Je to otázka důvěry – zda si troufáme svěřit něco důležitého do rukou někoho jiného, a zda ten někdo svou roli zvládne. V rodině, mezi přáteli i kolegy je tato vzájemná podpora základem pevného soužití. Ale i tu nejlepší pomoc musí doprovázet komunikace a respekt k hranicím druhých. Jak to máte vy? Na koho se spoléháte, a komu byste důvěřovali, kdyby vám řekl „Já ti to pohlídám“?

Podle různých sociologických průzkumů je podpora blízkých a nabídka pomoci jedním z klíčových faktorů ovlivňujících psychickou pohodu a spokojenost lidí. Studie ukazují, že lidé, kteří mají někoho, kdo jim pomůže a „pohlídá“, jsou méně vystresovaní a mají lepší zvládací strategie vůči životním náročím. Naopak nedostatek sociální podpory zvyšuje riziko úzkostí a pocitu osamění. Výzkumy zdůrazňují význam otevřené komunikace o potřebách a očekáváních, aby pomoc skutečně pomáhala a nevedla k frustraci na jedné či druhé straně. Téma vzájemné péče a důvěry je tak v dnešní společnosti stále velmi živé a aktuální.

Na vaše příběhy a názory se v dnešní Noční lince z Prahy už teď těší Honza Macoun.

Volat do studia můžete na telefonní číslo 731 800 900 nebo psát na e-mail linka@rozhlas.cz, případně využijte webový formulář www.rozhlas.cz/linka.

Eva z jižních Čech|Když byly děti mých starších sourozenců malé, někdy jsem je hlídala, nebo lépe, hrála jsem si s nimi. Brala jsem je třeba na loď na potok. Naložila jsem všech pět dětí, 4 chlapce a holčičku, do kanoe a pluli jsme si v pohodě po potoce. Byly zhruba ve věku tři roky, 2 x pět let, 7 a 9 let. Neměly žádné vesty, hezky seděly v lodi a vše jsme zvládli. Někdy jsem některé z dětí učila lézt po štaflích (když se jejich mamka nedívala ☺). Nebojte, nespadly, dávala jsem jim záchranu. Jednou jsem příbuzným hlídala morče nebo křečka. Asi den nebo dva. Měla jsem ho pětkrát denně krmit. Dostala jsem pro něj nějakou trávu, nebo co, to už si pamatuji jen matně. Když jsem ho měla krmit, tak jsem najednou nevěděla, kolik mu vlastně té trávy dávat. Bála jsem se, aby se nějak nenadýmalo, tak jsem dávala jen trochu. Když příbuzní přijeli, divili se, kolik potravy zbylo. Tak se to pak vysvětlilo, že zvířátko mělo sežrat všechno. Takže trochu drželo dietu, ale přežilo a příbuzní se na mě nezlobili.☺ Všechny zdravím Eva z jižních Čech
Michaela|Dobrý večer, musím konstatovat, že díky Vašim tématům se mi vybavují dávno zapomenuté vzpomínky. Ta jedna se také týká roku 1981, kdy měl můj syn 7 let a já jsem jej přihlásila do pionýrského tábora , který provozoval můj zaměstnavatel.. Můj syn byl velmi divoké dítě a tak jsem měla nakonec strach jej tam poslat samotného. Požádalla jsem proto mého zaměstnavatele, zda by mi nedal tzv. neplacené volno na tři týdny a já bych v táboře pracovala jako vedoucí. Zaměstnavatel mi vyšel dokonce tak vstříc, že mne na dobu 3 týdnů převedel z funkce právníka na pionýrskou vedoucí a to se stejnou výší platu .Byly to však krušné tři týdny, protože jsem se stala vedoucí oddílu 15 sedmiletých kluků, včetně mého syna .Bylo to jak hlídat pytel blech.Obden jsem byla s některým na dětské pohotovosti, byla to série různých úrazů, dokonce jeden chlapeček byl i na pozorování v nemocnici, protože bylo podezření, že snědl rulík zlomocný. Byla jsem nakonec ráda, když moje dočasná funkce skončila a já jsem znovu pracovala jako právník. Když jsem se vrátila, moji spolupracovníci mi tiše záviděli, jak jsem se měla dobře, měla jsem tři týdny dovolené, která mi byla dobře placena. Bylo těžké jim vysvětlovat, že to bylo vše jinak.. Dobrou noc z Brna přeje Michaela
Pavel ze Židlochovic|Já sám mám někoho, kdo mě hlídá, abych mevlcil. Potřebuji to. Pomáhá mi to. Taky mi často svěřují přátelé, i rodina, dětičky na výlety a pod. I když nedobře vidím, vždy děti vracím v poho a výlety jsou fajn a deckam se líbí. Tak dobrou noc vsem
Yveta|Krásnou letní noc, bylo mi asi deset,když mi babička dala dvacku, kterou jsem měla odevzdat doma. Cestou jsem se rozhodla, že si koupím něco dobrého . Tak jsem si v tehdejším automatu koupila nějaký salát ,který mi samozřejmě vůbec nechutnal , to už se hlásilo to špatné svědomí. Mobily tehdy neexistovaly. A hned druhý den přijela babička, že měla nějaké tušení. Milion mi prosím raději tedy hlídat nedávejte. A ještě poprosím, letos v létě žádné psy nehlídám ,protože pobíhat u nás po sídlíšti se dvěma psy a hledt kousíček zelené trávy bez osin, to už by bylo moc.
Jana Jirkov|Před pár lety mě poprosila před poštou maminka dvojčat v kočárku abych jí jé pohlídala, já ji vyhověla ale měla paní teda odvahu svěřit děti cizí ženě, no naštěstí narazila na dobrého člověka...no a dál hlídám svého kamaráda, aby nezlobil a nedělal vylomeniny
ZDENDA|Dobrý večer. Přestěhoval jsem se z lesů na Šumavě do města. Jenže co se dvěma psy? A tak jsem se domluvil s mámou. Nadšená nebyla, ale svolila. Teď každé ráno dovedu moje "holky do školky" k babičce. Nedovedete si představit, jak jsou šťastné všechny tři. Zdravím Vás i Vašeho pejska. Dobrou noc
Bedřich|Dobrý večer pane Honzo já ti to/ho pohlídám já tomu nevěřím Člověk se neudělá sám to nemáme.Protože mně říkal Jeden pán že mi pohlídá pivo já tam přijdu on mně to Klidně vypije to je drzost
frantisek svaricek|\DOBRY VEČÉR P.MACOUN A POSL. N.L.VČERÁ SE MĚ STALA TAKOVÁ ZAJIMAVÁ VĚC ,PŘI POSLECHU NOČNI LINKY JSEM SE NEUHLÍDÁL,USNUL JSEM V KŘESLE,ZACHVÍLKU JSEM ZTOHO KŘESLA SPADL NA ZEM ,HLAVOU JSEM BOUCHL DO SKŘÍNĚ A NA HLAVĚ MÁM MODRÁKA. TAK ŽE POSLOUCHAT NOČ.LINKU JE RIZIKOVÁ ZÁLEŽITOST,MANŽÉLKA MĚ NEUHLÍDALA,NECHALA MĚ USNOUT V KŘESLE.FRANTIŠEK Z ŽIDLOCHOVIC.
klara|ja ti ho podrzim - no to by jeste slo, ale ja ti ho pohlidam - tak to uz je fakt zodpovednost...
YVETA|Zdravím Vás, pane Honzo a Nespavci. Kdysi dávno mi moje maminka řekla, že hlídat své děti je mnohem jednodušší než děti jiných. Připadalo mi to divné, dokud jsem si to nevyzkoušela na vlastní kůži. Švagrová musela do nemocnice a doma měla čtyřměsíční děvčátko. Já v té době byla na mateřské dovolené s druhým děckem, a tak jsem nabídla hlídání. Nikdy bych nevěřila, že o neteř budu mít větší starost než o vlastní děti. Nebyla to snad větší starost, ale tíha odpovědnosti mi nedala se ani pořádně vyspat. Od té doby jsem hlídala spousty dětí, ale odpovědnost byla vždy obrovská. Dobrou noc.
Michal Sedlák z Myšlína|Dobrý večer. Kéž mám někoho takového. Větu jako „já se o to postarám“ neslýchám. Jako svobodník jsem skoro výlučně odkázán sám na sebe. Zesnulá máma mi zanechala dvě větší domácnosti. Mou morální povinností je se o ně starat. Zatím na vše stačím, ale co když zůstanu sám a ve stáří už to nezvládnu? Budu muset jednu z nich prodat. Daleko raději bych k sobě našel nějakou družku. Díval jsem se na seznamovací inzeráty na internetu. Ženy, zdá se mi, hledají „Brada Pitta“ s milionovým příjmem, s kterým budou cestovat po velkém světě. To není nic pro mě. Potřebuji vedle sebe praktickou ženu. A hlavně hodnou a rozumnou. Pak bych třeba větu „já se o to postarám“ uslyšel. A s velkou radostí. Při práci na zahradě si kolikrát říkám, jaké by to bylo, kdybych se vrátil domů a tam voněly čerstvě upečené buchty. Zas bych ten krásný pocit zažil. Takhle si musím péct sám, častokrát dost znavený prací na zahradě. Stále však mám naději. Dobrou noc.
Allena|Zatím sama sebe zdravím....
Helena Matylda Janáčkova |Hlidám svůj život v únosnosti a střídavě ve 2 mezích v nocích snů a denní reality miluji Borka,cesta mé tiže trápí jen srdce mé on řádí jak vítr a mrak ke vztahu k přírodě a věku má těchto musí vyzkoušet všechno i když je hlídaný jako pohádka,pak se stane tulákem unavený Nic mi nedal ale je sličný a miluji Borka čmeláčka kterého neuhlídám
autor: Honza Macoun
  • Krmítko
    Krmítko

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.

František Novotný, moderátor

setkani_2100x1400.jpg

Setkání s Karlem Čapkem

Koupit

Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.