Marcela|Dobrý večer,
s orientací jsem asi jako někteří co sem tam zabloudí. Stalo se mi před lety , Když byla akce Uklízíme Česko. Tak jsme skupinka lidí sešli na pravém břehu Labe . Protože jsem Děčíňačka,
šlo se směrem kde je u Labe hladový kámen.
- nevím jak se mi to povedlo, ale blbě jsem odbočila a dostala jsem se na ostrůvek. Tak že jsem
z jedné strany koukala na naší restauraci Kocanda , a na druhé straně jsem měla ty moje kamarády a přátelé , kteří se té akce také zůčastnili.
Naštěstí jsem měla u sebe telefon, tak jsem zavolala našemu šéfovi , a on se mě zeptal kde
jste a já na ně mávala z toho ostrůvku. Kluci z toho měli srandu, ale on mi do telefonu řekl nikam
nechoďte , už pro Vás jdeme . Tak jsem tam počkala a oni si pro mě přišli .
Opravdu neměla jsem slov. Dnes když ten ostrůvek vidím,
tak si říkám jak jsem se tam vůbec tenkrát dostala ?
no nic přeji hezký večer a pěknou dobrou noc
Marcela z Děčína
Heda|Dobrý poslech všem poslouchajícím i vysílajícímu :-)
v humorném duchu rozhodně tvrdím,že mnohem hůř v orientaci jsou na tom muži.Žena možná trefí akorát sto kilometrů okolo chalupy,ale muž mnohdy po všechny roky netrefí ani doma do skříně. Každý den z koupelny volá - a kde mám trenky?!
Krásnou noc.
Marie|Dobrý večer, posloucham vaši noční linku a musím s vámi podělit o svůj zážitek... V roce 1974 jsem měla před svatbou a chtěla jsem jít za každou cenu na svatebních šatech labutěnku. Protože jsem jí nemohla nikde sehnat doporučili mi zajet do Prahy do divadelní tvorby. Zrovna v té době tam zemědělské družstvo jelo na výlet a tak jsme s ním nastávajícím jeli s nimi. Měli jsme adresu šofér autobusu nás na ní poslal bohužel za denního světla. Labutěnku měli, já měla radost a tak jsme se chtěli vrátit k autobusu který parkoval na náměstí Míru, bohužel se zatím setmělo a my jsme najednou nevěděli Kde jsme. Zavolali jsme si proto taxík a protože jsme byli opravdu z vesnice náměstí Míru jsme si spletli s náměstím republiky. Tak nás tam odvezl a když jsme přijeli na náměstí Míru říkáme taxikáři je tady to nebylo, popsali jsme mu co tam bylo on se otočil a s úsměvem nám řekl jo děti to jste se spletli.. projel několik ulic a to už na nás u autobusu všichni čekali a měli hroznou radost že jsme dorazili. A já také labutěnka mohla ozdobit mé svatební šaty dodnes na to vzpomínám. Tož tak hezký večer všem.
Marta|Přeji všem dobrý večer. Moje neteř šla dělat "operku" do Londýna na půl roku. Přiletěla na letiště, vyzvedla ji tam maminka od rodiny autem a zavezla domů. Už byl večer, maminka jí dala stručné pokyny a ráno i s tatínkem odjeli do práce. Neteř dostala na starost tři děti, kterým ráno dala snídani, podle navigace se musela odvézt každé do jiné školy, cizím autem, kterým jela poprvé a ještě jela vlastně vlevo. Musela se vrátit domů, nachystat si večeři, vyzvednout postupně děti, zavézt je do kroužků, počkat na ně a zase je dovézt domů a dát jim večeři. Jak říká neteř, byla to opravdu škola života a žádný chlap by to nezvládl.
Fanda|Dobre rano, noc jak chcete. :-) Muj orientacni smysl je uplne jiny nez me manzelky - preorientovala se na uplne jineho muže. Já jsem se v tom nezorientoval do dneska vubec.
Zdravi vás váš pravidelny posluchač Fanda ;-)
Dana|Dobrý večer Vám, Borku a taky všem posluchačům. Byli jsme s rodinou v zahraničí v jednom opravdu velkém městě a vypůjčili jsme si na týden auto. Toto město jsme procházeli pěšky a auto jsme dali do podzemní garáže. No ale po asi deseti hodinách jsme šli pro auto a vůbec jsme nemohli trefit do té garáže, jednak proto, že tam bylo tak dvě stovky aut, bylo to několik podlaží a přitom ty garáže byly úplně jinak barevné než ty kam jsme auto dali. Jezdili jsme různě výtahem, podzemních garáží jsme prošli několik, ale furt to nebylo ono. Já jsme si pak najednou uvědomila, že naproti vchodu byl velký obchod určité značky a protože takový je i u nás, tak jsem si ho pamatovala. Tak jsme našli na navigaci ten obchod a už jsme byli tam, kde jsme chtěli. Takže je fakt, že ženské trefí všude, i když je to třeba jen podle módní značky.
franz|vždy orientace dle světových stran
ale
při posledním sběru hub jsem měl telefon hovor, po skončení hovoru jsem zjistil, že během hovoru jsem stále pokračoval v chůzi a výsledek byl, že jsem ztratil orientaci, kde že to vlastně se nacházím. ovšem slunce a hodinky mi řekli, kde je ten správný směr a bylo vyhráno
opakem je má paní, ta se spoléhá na mne a nevím, zda činí dobře, zatím se neztratila
Blanka Plechatá|Dobrý večer, zdravím všechny posluchače. Já tedy orientační smysl nemám. Mně kdyby odvedl někdo do lesa tak se už nikdy nevrátím. Ale zase muži nemají ten smysl a to je můj názor,že když se třeba já dívám na televizi,tak zároveň čtu a nebo luštím křížovku a vnímám obojí. Kdežto muži prý tento smysl nemají a údajně je to prý dokázané. Zdraví Blanka z Choltic
