Jazyk po šedesátce? Proč ne! Důležité je chtít a vydržet

Výuka jazyků ve vyšším věku má svá specifika. Paměť už tolik neslouží, učení trvá déle a frustrace může snadno převládnout. Přesto to jde. „Je tam obrovský rozdíl pro lidi staršího věku. Je samozřejmě těžší najít tu motivaci, proč se učit,“ říká lektorka Kristýna Konečná.

Motivací bývá nejčastěji touha cestovat, domluvit se na dovolené nebo si jen trénovat mozek. A to je podle lektorky skvělý důvod začít. Nejde o věk, ale o přístup. Pokud si člověk najde čas a věnuje se jazyku pravidelně, výsledek se dostaví. „Všechno jde. Člověk musí být k sobě upřímný a říct si: chci tomu věnovat čas a energii?“

Předsudky pryč, důležitá je podpora

Jednou z nejčastějších překážek je stud a pocit, že starší student bude pomalý nebo bude zdržovat ostatní. „Mně přijde, že ti lidé si nesou takový batůžek obav. Bojí se, že učitelka se na ně bude zlobit, že si nic nepamatují,“ popisuje Konečná.

Lektorka Kristýna Konečná|foto:Honza Ptáček, Český rozhlas

Empatie lektora je podle ní klíčová, stejně jako podpora okolí. „Když má někdo doma prostor a rodina ho podpoří, je to obrovský rozdíl. Věty typu: na co se to učíš, vždyť ti to k ničemu nebude. To je nejhorší, co můžete slyšet,“ upozorňuje.

Začít a vydržet

A jak na to prakticky? Lektorka doporučuje rozdělit si každý den na menší úseky: 15 minut psaní, 15 minut čtení, 15 minut aktivního učení slovíček. „Nepřepálit start. Nedávat si nereálné cíle, typu naučím se 100 slovíček denně. Lepší je menší dávky a častěji opakovat.“

Na začátku je podle ní nejdůležitější nasměrování, ideálně od profesionála, který pomůže s výběrem vhodné metody a materiálů. A hlavně to nevzdávat při první krizi. „Ta frustrace přijde, ale dá se překonat. A po čase si člověk řekne, že už opravdu něco umí a to je velmi povzbudivé,“ uzavírá lektorka.