Současná pandemie nás postrčí do lepšího světa, odhaduje nanotechnolog

Jiří Kůs pochází z Vimperka a je předsedou asociace nanotechnologického průmyslu České republiky. Po gymnáziu vystudoval průmyslovou energeitku a poté sociologii a psychologii. Dvacet let se  věnoval průmyslové automatizaci, zahraničnímu obchodu a marketingu. Dnes říká, že míříme ke světu, kde zboží neproudí po dálnicích, ale po sítích.

Vaše dcera o vás říká, že jste vizionář, ale to, čím prošel svět za poslední dva roky, říkám si po cimrmanovsku, že možná na to žádná rozpálená trouba nestačila.

„Já od začátku pandemie mám takový vnitřní pocit, že to bude opravdu dlouhé, že to je velký zlom. A mám pocit takového vnitřního klidu, že tu civilizaci postrčí tam, kam by měla směřovat. Do světa, který je víc udržitelný, víc zaměřený na lokální výrobu.“

Nanosvět by neviděl ani mravenec pod lupou.

Z oboru, který nebyl srozumitelný, se stalo něco velmi sexy, to jsou vaše slova. Kdy došlo k té změně, kdy se proměnilo vnímání to, čemu se říká nano?

„Když se podíváte na historii nanotechnologií, tak začátek jsou 80. léta 20. století, kdy se začala používat elektronová mikroskopie a ta umožnila se podívat na ten neviditelný svět jedné miliardtiny metrů, to neuvidí ani mravenec pod lupou, jak je to malé. Tak to byl začátek. Ten první zlom byl na počátku 21. století, kdy se nanotechnologie začaly přesouvat z laboratoří do výroby a komerční sféry a začaly se objevovat první produkty.“

Co byl ten první produkt?

„Když se podíváte na Wikipedii, tak tam je citovaná americká firma, která použila nanotechnologie v elektronice, to je jedna z velkých oblastí použití dodnes. Česká republika přišla s vynálezem stroje na průmyslovou výrobu nanovláken už v roce 2005 a já vždycky říkám, že jsme takoví nano pionýři v komerčním použití. Dalším milníkem je pro mě pandemie, která ukázala obyčejným lidem, kteří se o to dřív nezajímali, tak najednou se dozvěděli o nanorouškách, respirátorech a ukázalo to, jak mohou být nanotechnologie užitečné pro ochranu zdraví člověka.“

Myslíte, že je nějaký obor, kam se nanotechnologie vůbec nedostane?

„Já myslím, že takový obor snad není. Nanotechnologie je technologie, která zachází s materiálem na té neviditelné nano úrovni. A těch aplikací je taková spousta od biotechnologií po textilní průmysl, výrobu baterií. Jedna z aplikací je použití nanovláken při výrobě umělého masa. Dokonce ten vývoj je v České republice, tak si představte, tam se odhaduje, že za deset let se bude polovina masa vyrábět v bio reaktorech. A ještě jedna informace mě překvapila, že výroba masa o hmotnosti jedné krávy bude trvat dva měsíce.“

Alena Zárybnická a nanotechnolog Jiří Kůs|foto:Zdeněk Novák, Český rozhlas

Je nějaký mýtus, který se v souvislosti s nanotechnologiemi vyvracíte stále dokola?

„Jednak je to lidská představa o nanorobotech, že to jsou malí robůtci, kteří nám vlezou do těla a tam něco udělají. Ve skutečnosti jsou to taková hejna nanokapslí, která jsou řízena chemicky, nebo infračerveným zářením. Potom jsou otázky ohledně nanobezpečnosti, představa že něco je nano, tak to okamžitě vleze do buňky a zabije nás to, což je nesmysl, protože nanotechnologie jsou nejrůznější věci a vždycky ta konkrétní technologie má nějaké benefity rizika, někdy naopak chceme, aby to vlezlo do té buňky a něco vyléčilo. To jsou takové zkratky, které si lidé představují. Že to vleze do těla a všechno to zničí. Ale tak to není.“