Spal v prádelníku a 36 metrů nad zemí

Kostel sv. Jakuba v Poličce. V jeho věži se v prosinci 1890 narodil skladatel Bohuslav Martinů
Kostel sv. Jakuba v Poličce. V jeho věži se v prosinci 1890 narodil skladatel Bohuslav Martinů

Múzy to měly ke kolébce skladatele Bohuslava Martinů docela blízko, zato porodní bába si musela na věž kostela sv. Jakuba vyšlápnout skoro dvě stě schodů.

Skladatel Bohuslav Martinů se na vrcholu věže poličského kostela narodil 8. prosince 1890. Bylo to ve svátek Panny Marie, a tak při jeho porodu mohutně vyzváněly zvony. Porodní bába Lucie Křiklavová prý už tehdy prorokovala, že z chlapce jednou vyroste slavný člověk. A měla pravdu.

Nebe, prostor a hudba

Otec Bohuslava Martinů, Ferdinand, byl zaměstnán jako pověžný. Na ochozu věže kostela sv. Jakuba Držel stráž proti ohni, také natahoval věžní hodiny a zvonil klekání. Zároveň se věnoval ševcovskému řemeslu, a tak měl na věži i svůj verpánek. Dokonce tam vyučil tovaryše a s rodinou na věži pobýval také ševcovský pomocník, ten měl ale postel pod věžními hodinami.

Bohuslav byl nejmladším ze tří sourozenců a v bytě ve věži strávil prvních dvanáct let svého života. A rozhled do ohromného prostoru, chrámová hudba i zvony kostela, to bylo něco, co Bohuslava navždy ovlivnilo. Odmala hrál na housle a byl hudebně velmi nadaný.

Malý Bohuslav Martinů

Bohuslavova sestra Marie ve svých pamětech vzpomíná, že jako školák byl Bohuslav tělesně slabý. Proto ho jeho otec nosíval dolů i na věž na zádech. Ve věži sice existovala ruční zdviž, ale pouze pro náklady, jako byla vědra s vodou a podobně. I když, podle některých zpráv, starší Bohuslavův bratr František dostal párkrát výprask za to, že s kamarády výtahem cestoval.

Ani ne 20 čtverečných metrů

Interiér rodné světničky je vybavený dobovým a také originálním nábytkem. Na rodinu ševce poměrně honosným. Dědeček Bohuslava Martinů byl totiž truhlář a řadu vybavení zhotovil právě on. Hlavní obytná místnost, která nemá ani dvacetimetrovou plochu, je zařízená tak, jak si ji ve vzpomínkách uchovaly matka a sestra skladatele. Když Bohuslav odrostl kolébce, jako postel mu prý sloužila spodní zásuvka prádelníku. Vzhledem k velikosti místnosti bylo třeba využít opravdu každého místečka.

Obytná místnost, ve které bydlela pětičlenná rodina Martinů, neměla ani 20 metrů čtverečných

Bohuslavova sestra Marie také ve svých vzpomínkách uvedla, že na ochozu věže bylo veselo. Nejen že tam hrál Bohuslav na housle, ale tatínek Ferdinand tam měl v létě klece s papoušky a andulkami. Na ochoze byla také spousta květin.

Atmosféra života ve výšce 36 metrů nad zemí se opravdu nesmazatelně zapsala do mysli budoucího skladatele. Ve vzpomínce z roku 1934 píše: „…Myslím, že tento prostor je z mých největších dojmů z dětství, který si nejvíce uvědomuji a který asi hraje velkou úlohu v celém mém názoru na kompozici. Nejsou to malé zájmy lidí, starosti, bolesti nebo i radosti, které jsem viděl z velké dálky, lépe řečeno z výšky. Je to tento prostor, který mám stále před očima a který, zdá se mi, hledám stále ve svých pracích. Prostor a příroda, ne lidi…“

Čtěte také

Do rodné světničky Bohuslava Martinů ve věži kostela sv. Jakuba se můžete podívat v doprovodu průvodce, a to od dubna do října. Služby zajišťuje Centrum Bohuslava Martinů.

Věž kostela sv. Jakuba v Poličce s rodnou světničkou Bohuslava Martinů