Splnila si sen. Markéta Kutilová chtěla být válečnou reportérkou už v sedmnácti

15. srpen 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Markéta Kutilová se syrskými dětmi v Kobani

Na první pohled to vypadá, že tahle novinářka musí být jenom tam, kde je velmi rušno. Klidně ale jede odpočívat do Bulharska. Podle ní se v každé zemi, na každém místě dá najít něco zajímavého. „Všude žijí lidé a lidé jsou zajímaví.“

Markéta Kutilová se nedávno stala Ženou regionu pro Pardubický kraj. „Titulu si pořád hodně vážím. Díky té soutěži jsem mohla při závěrečné ceremonii poznat spoustu žen z jiných regionů, které taky byly vítězkami. Určitě jsou velmi inspirativní a velmi si jich vážím za to, co dělají. K soutěži jsem se ale dostala jako slepý k houslím. Jeden známý mi volal, jestli mě tam může přihlásit. Pak jsem se dozvěděla, že jsem anketu vyhrála. Celé mě to velmi překvapilo.“

Čtěte také

Druhé místo obsadila její kamarádka a další novinářka. Lenka Klicperová původem z Pardubic. „My se s Lenkou známe přes deset let. Máme za sebou spoustu společných cest včetně různých afrických zemí, Sýrie, Iráku. Společně jsme založily sbírku na pomoc lidem, kteří zůstali v Sýrii - SOS Kobaní. S Lenkou jsme výborné kamarádky i v soukromém životě. Jinak by do rizikových oblastí ani nešlo jezdit,“ zdůrazňuje Kutilová.

Začíná se od tématu

Podle čeho si vybírají země, kam jedou? „Jsme novinářky a jezdíme tam, kde jsou pro nás novinářsky zajímavá témata. Podle témat si vybíráme, kam pojedeme. Nezajímá nás primárně země, ale spíš tedy téma. Přípravě se věnujeme dlouhou dobu před odjezdem.“

Vojáci syrských demokratických sil odpočívají v bunkru ve městě Manbič

Na místě se pak snaží téma uchopit ze všech možných stran a úhlů, jít do hloubky. „Naším cílem není přijet a jít v Sýrii ve válce někam na frontu. Jdeme za všemi skupinami obyvatel. Chceme mluvit s co největším spektrem lidí a udělat si vlastní obrázek. To je možná největší přínos naší práce. Přinášíme pohled, který není černobílý. Snažíme se o objektivitu a nestrannost.“

Doma je doma

Kutilová žije v Poličce, Pardubický kraj je jejím domovem. „Studovala jsem pedagogickou fakultu a novinařinu. Když mi bylo 22, usoudila jsem, že se se svou školní angličtinou nikdy nestanu válečnou reportérkou, kterou jsem chtěla být od svých sedmnácti. Výborně anglicky jsem se naučila až v Anglii na pracovním pobytu.“

Pak v Česku začínala jako reportérka v novinách. „Osud mě následně zavál na mise Člověka v tísni, kde jsem pracovala jako projektová manažerka po zemětřesení, tsunami. Následně jsem v Africe zakládala projekty na pomoc znásilněným ženám a dětem. Poté jsem se vrátila k novinařině a působím ve spolku Femisphera, který sdružuje čtyři české novinářky.“

Domů se Markéta Kutilová pokaždé těší. „Žila jsem třeba rok v Íránu v poušti. Když jsem přijela zpátky, viděla jsem všude stromy a rozbrečela jsem se z té zeleně. Vidíte přírodu, a to vás prostě dojme.“

Dvanáctiletý Ahmed z Aleppa může díky české pomoci zase chodit, alespoň s pomocí protézy
autor: MAL
Spustit audio